To, co stojí za tímhle mým projektem, je touha pomoci vám najít svobodu. Svobodu v jídle a pohybu. Objevit to, že nepotÅ™ebujete „experty“ zvenčí, aby vám říkali, jak máte jíst a jak máte žít. Protože vy sami jste tÄ›mi nejlepšími experty na svoje tÄ›lo a svůj život.

Všechny odpovědi máte uvnitř sebe.

PříliÅ¡ dlouho jste ale poslouchali, že sami sobÄ› věřit nemůžete. Že nemůžete věřit svému tÄ›lu, jeho signálům. Že nevíte, jak máte jíst a potÅ™ebujete na to nÄ›jaký návod. Tohle se stalo vaším novým pÅ™esvÄ›dčením a Å¾ijete svůj život s neustálými myÅ¡lenkami na to, jak nejste dost dobrý a nevíte toho dost. Že je potÅ™eba vÅ¡echno analyzovat hlavou, protože pocity tÄ›la jsou nevÄ›rohodný.

Čím déle se v tom pohybuju a nořím se do toho, tím víc fascinovanÄ› sleduju, jak se moje získaná svoboda projevuje i v jiných oblastech.

A je to úžasné.

Protože zjiÅ¡Å¥uju, že čím víc svobody mám, tím ménÄ› mám úzkostí. Tím ménÄ› stresu a strachu z budoucnosti. A naopak cítím víc klidu, jistoty a důvÄ›ry. DůvÄ›ry v to, že kdykoliv jednám v souladu se svým tÄ›lem a svou skutečnou podstatou (tím mým JÁ, oproÅ¡tÄ›ným od vÅ¡ech pravidel kultury a limitujících pÅ™esvÄ›dčení, která jsem na sebe bÄ›hem života nabalila), je a bude vÅ¡echno v pořádku a pÅ™esnÄ› tak, jak má být.

Když jsem naÅ¡la svobodu v jídle – tedy začala jsem se pro odpovÄ›di obracet do svého tÄ›la, ne hledat je nÄ›kde venku mimo sebe, čekal mÄ› další krok.

Já jsem v podstatÄ› celý svůj život věřila tomu, že potÅ™ebuju nÄ›jaký přísný řád a plán. Protože jsem od přírody líná a nedisciplinovaná. A pokud to chci nÄ›kam v Å¾ivotÄ› dotáhnout, potÅ™ebuju být hlavnÄ› co nejvíc produktivní a využít každou volnou chvíli na nÄ›co, „co mÄ› posune“. Už od malička jsem si ráda dÄ›lala časové plány. Dokázala jsem trávit hodiny tím, že jsem si dÄ›lala „perfektní“ vize budoucnosti, co pÅ™esnÄ› kdy budu dÄ›lat a jaké výsledky to bude mít. A stejnÄ› tak jsem od malička tyhle plány velmi brzy poruÅ¡ovala. ProstÄ› jsem je nedokázala dodržovat.

Tyhle plány byly příliÅ¡ rigidní, příliÅ¡ svazující, neumožňovaly mi jednat v souladu sama se sebou a tím, co aktuálnÄ› potÅ™ebuju.

Vidím v tom teď naprostou zÅ™ejmou paralelu s dietÄ›ním:

Taky jsem hledala „perfektní“ jídelníček a způsob toho, jak budu jíst – a po nÄ›kolika dnech/týdnech/mÄ›sících upadala do druhého extrému – totálního chaosu a pÅ™ejídání. Doprovázely to výčitky, nadávání si za svoje selhání a ÄÃ­m dál tím menší důvÄ›ra sama v sebe.

V mé snaze o co nejlepší plán a produktivitu to bylo naprosto stejné – dokonalý rozvrh a rutiny, následované totálním vyhoÅ™ením a neschopností dÄ›lat naprosto nic. OpÄ›t výčitky, pocity viny a naprosté neschopnosti. Vyčítání si, jak jsem líná a nemám žádnou sebekontrolu.

Dietní mentalitu se mi podařilo opustit už před několika lety.

Mentalitu potřeby totální produktivity opouštím právě teď.

Je to proces, který jsem zahájila pÅ™ed nÄ›kolika mÄ›síci, ale trvalo mi dlouho, než mi to konečnÄ› doÅ¡lo a uvÄ›domila jsem si, jak moc je to podobné s dietÄ›ním. Že to, jak pořád hledám nÄ›jaký dokonalý systém produktivity, který konečnÄ› dokážu dodržet, je jako to, když jsem hledala nÄ›jaký jídelníček, u kterého vydržím.

Oboje je ale neudržitelné úplně stejně.

A stejnÄ› jako v případÄ› diet a hubnutí, tak i v případÄ› produktivity v tom má prsty současná kultura. Ta kultura, která nás tlačí do toho, že bychom mÄ›li celý život usilovat o co nejÅ¡tíhlejší postavu a podÅ™izovat tomu vÅ¡echno – tak ta stejná kultura nám tvrdí, že je potÅ™eba být pořád produktivní a nÄ›co dÄ›lat.

Že odpočinek je neproduktivní (a proto z nÄ›ho máme tak často Å¡patné svÄ›domí). Že nedÄ›lat nic je nÄ›jakým způsobem míň, než vyplňovat každou vteÅ™inu dne nÄ›jakou akcí. Že pokud nebudu mít plán, bude můj život nutnÄ› chaos a ničeho nikdy nedosáhnu.

Bullshit.

Teprve když jsem pÅ™ijala, že nemusím vůbec nic a můžu úplnÄ› vÅ¡echno (stejnÄ› jako v jídle a pohybu), když jsem se zbavila tlaku na výkon a potÅ™eby stále nÄ›co dÄ›lat, když jsem se začala soustÅ™edit ne na to, co bÄ›hem dne vyprodukuju, ale JAK SE CÍTÍM a jestli dÄ›lám to, co je v souladu se mnou a mými hodnotami, zbavila jsem se kolísání mezi dvÄ›ma extrémy – dodržováním plánu a naopak nedÄ›láním vůbec ničeho (ve kterém jsem se ale cítila Å¡patnÄ›).

Je to totální zázrak.

Naprosto jsem si povolila otěže.

První dny jsem nedÄ›lala vůbec nic (samozÅ™ejmÄ› kromÄ› starosti o dítÄ›) a jen ležela u seriálů. ProstÄ› jako v líbánkové fázi v jídle. NemÄ›la jsem z toho vůbec negativní pocity. Ani jeden jediný. VÄ›dÄ›la jsem, že když to nechám pÅ™ejít bez jakéhokoliv souzení a hodnocení, dostanu se do rovnováhy.

A taky že jo. Většinu svého dne teď žiju ve flow. Dělám to, co zrovna cítím, že dělat chci. Když mám inspiraci, jdu napsat příspěvek. Když cítím, že moje tělo potřebuje pohyb, dopřeju mu ho. Když cítím, že potřebuje odpočinek, udělám to.

A VÝSLEDEK?

Za tu dobu, co to takhle dělám, jsem:

• vydÄ›lala víc penÄ›z
• napsala víc příspÄ›vků, se kterými jsem navíc spokojenÄ›jší
• obsloužila víc klientek
• užila si u toho víc srandy
• trávila s mým Matyáškem mnohem víc kvalitního času
• pracovala míň a odpočívala víc, než kdykoliv v minulosti
• mnohem lépe spala
• cítila klid a rovnováhu, po které jsem celý život toužila a myslela jsem si, že mÄ› čeká na konci – až konečnÄ› najdu ten systém, u kterého vydržím

Jasně, jsou věci, který je prostě potřeba udělat včas (jako když mám domluvenou konzultaci nebo dítě potřebuje najíst). Ale zjistila jsem, že takových věcí je ve skutečnosti minimum.

Dřív jsem se snažila mít perfektní harmonogram uklízení, vaÅ™ení, práce, cvičení…a byl v tom hrozný tlak a pocit, že MUSÍM. Vytratila se z toho veÅ¡kerá radost a spontaneita. A výsledek tomu odpovídal – dÄ›lala jsem to vÅ¡echno na sílu, až jsem jednoho dne vyhoÅ™ela a pÅ™estala to dÄ›lat.

Teď na sebe netlačím. DÄ›lám to, jak to cítím. Ano, nemáme teď doma perfektnÄ› uklizeno a nevařím každý den 2 teplá jídla. Ale sakra – vždyÅ¥ na tom vůbec nezáleží.

HroznÄ› mi pomohlo (v jídle a vÅ¡em ostatním) klást si pořád dokola tuhle otázku:

Dělám to ze strachu nebo lásky?

Dělám to proto, že:

• se bojím, že pÅ™iberu?
• si říkám, co si o mnÄ› asi myslí ostatní?
• jinak nebudu mít dost klientek?
• mÄ› pomluví tchýnÄ›?

nebo proto, že:

• mi to dÄ›lá radost?
• cítím, že je to se mnou v souladu?
• to tak opravdu cítím JÁ, moje já, které je oproÅ¡tÄ›né od vÅ¡ech kulturních pravidel?

 

Zajímá mÄ›, jestli svou potÅ™ebu kontroly v jídle pozorujeÅ¡ i v jiných oblastech života jako já?

A co říkáš na pÅ™edstavu toho, že bys pÅ™estala dÄ›lat vÄ›ci podle plánu a toho, „jak se to má“ a kvůli ostatním, ale začala bys je dÄ›lat sama pro sebe a pro svou RADOST?

P.S. Pokud ses právě teď rozhodla, že je čas to změnit, jsem tu pro tebe.