Škodí ti tvoje identita?

 

Úplnou náhodou jsem narazila na blog slečny, která píše o svých životních zkušenostech a ve svém medailonku se popisuje jako někdo, kdo má deprese, panickou poruchu, hraniční poruchu osobnosti, záchvatovité přejídání…a je to prakticky důvod, proč je její život tak nesnesitelně těžký.

Inspirovalo mě to k napsání tohoto příspěvku, který bude o naší IDENTITĚ. A o tom, jak nás lpění na tom, kdo jsme, v životě brzdí a škodí nám.

Když o sobě říkáš, že nějaká jsi, že něco „máš“ a děláš z toho něco, co tě identifikuje, dáváš tomu svou životní sílu.

Nic proti identitě, každý nějakou máme a potřebujeme mít, musíme vědět, kdo jsme.

Problematické je, když lpíme na identitě, která nám neslouží nebo vyloženě škodí.

• Mám záchvatovité přejídání.
• Mám anorexii.
• Mám deprese a úzkosti.
• Jsem prokrastinátor.
• Jsem neschopná a nikdy nic nedokážu.
• Jsem tlustá a vždycky se budu nesnášet, dokud nezhubnu.
• Jsem člověk bez silné vůle.
• Mám smůlu na muže a nikdy si nenajdu někoho, kdo by mě opravdu miloval.
• Jsem blbá a nezasloužím si, aby se ke mně lidi chovali s respektem

Když si tuhle nálepku dáš na čelo a chodíš s ní po světě a omlouváš tím sama sobě to, proč se nějak chováš nebo nechováš a proč máš život, jaký máš, neskutečně moc sama sebe limituješ.

Pokud si budeš takové věci říkat a brát je za neměnný fakt, nepohneš se z místa. Nebo to půjde jen hodně, hodně pomalu.

To, že je tvoje situace v tuhle chvíli nějaká neznamená, že za pár měsíců nemůže být jiná.

Naše identita není neměnná. Můžeme si vybrat, kdo chceme být.

Strašně důležitý je vědět, že naše identita určuje naše chování. Když jsi přesvědčená o tom, že jsi prokrastinátor a máš záchvatovité přejídání, budeš se většinou chovat tak, abys svou identitu potvrdila. Abys svými činy potvrdila „pravdu“, které sama o sobě věříš.

Identita vychází z našich přesvědčení o sobě a světu. A naše přesvědčení, to jsou jen nějaké myšlenky, které jsme si v hlavě tak dlouho opakovali, až jsme jim uvěřili. A víš, co je to myšlenka? Věta v tvé hlavě. Nic víc. Prostě soubor několika slov. Není to pravda – dokud ty se nerozhodneš, že to pravda bude.

Něco o tom vím. Dlouhé roky jsem měla deprese, 2x jsem se pokusila o sebevraždu, byla několik měsíců v Bohnicích. Byla mi diagnostikovaná hraniční porucha osobnosti. Záchvatovitě jsem se přejídala.

Kdybych si ještě dneska opakovala a přesvědčovala sama sebe, že taková prostě jsem, stále bych taková byla. Hrála bych si na oběť, která díky svým podmínkám samozřejmě nemůže být šťastná a spokojená a úspěšná. Je to na jednu stranu pohodlné a dává to člověku určitý pocit bezpečí. Ale rozhodně to není cesta, jak to někdy změnit.

Rozhodně bych teď neměla šťastný život, zdravé tělo, fungující podnikání, spokojené manželství a krásné dítě, kdybych lpěla na tom, že mám nějakou diagnózu, která mě k něčemu předurčuje.

Vím, že jsou psychická onemocnění komplexní záležitost a ne nad vším máme nějakou kontrolu. V případě depresí, poruch příjmu potravy a dalších nemocí, které jsem vyjmenovala, je určitě důležité nevyhýbat se odborné léčbě, lékům, které můžou pomoct.

Ale přestaňte si sakra říkat, že nějaké jste (pokud takové nechcete být dál).

Je to samozřejmě vaše rozhodnutí – a máte za něj zodpovědnost.

Vyměňte věty: „Jsem X (identita, která vám neslouží)“ za „Mám teď problém s X, ale můžu a CHCI to změnit.“

A pak jděte a začněte to krok po kroku měnit.

Nebojte se říct o pomoc! Nemusíte na to být samy! I mně v mém životě významně posunuli mentoři, kurzy…a popravdě víc, než psychiatři, psychoterapeuti a další takoví odborníci. Vždycky, když jsem se v životě chtěla někam posunout, našla jsem si člověka, který měl podobný příběh jako já a byl tam, kam jsem se chtěla dostat já – a učila jsem se od něj tak dlouho, dokud jsem všechno nenasála jak houba a neaplikovala ve svém životě. A pak jsem se posunula dál.

Hlavě prosím přestaň být oběť vláčená životem. Teda…můžeš ji klidně být. Je to na tobě. Stejně jako je na tobě ROZHODNOUT se, že to tak už nechceš.

P.S. Pokud ses právě teď rozhodla, že je čas to změnit, jsem tu pro tebe.