Věříš tomu, že to, jaká rozhodnutí v jídle děláš, jsou otázkou silné vůle?

Že pokud chceš jíst tak, jak to dělá tvému tělu dobře, potřebuješ mít sebekontrolu a důvod, proč tak nejíš, je ten, že žádnou sebekontrolu a vůli nemáš?

Chci říct, proč tomu nevěřím a to, že tomu věříš ty, je možná ten důvod, proč je tvoje stravování chaotické a zdá se ti, že jídlo kontroluje spíš tebe, než naopak.

Nechci vůli vůbec zatracovat. Silná vůle je v určitých oblastech života určitě potřeba.

Ale v jídle to neplatí.

• Vůle je otázka mysli. Je to něco, co si tvoříš svými myšlenkami.
• Stravování je ale otázka těla a je řízeno naší lidskou biologií.

Tělo si samo řídí, kolik jídla pro svoje fungování potřebuje a různými mechanismy ovlivňuje to, kdy a jak velký hlad máš a kdy se cítíš sytá.

Pokud se někdy ocitneš v situaci, kdy se budeš snažit hlavou porazit svoje tělo, můžu ti slíbit, že tvoje tělo vyhraje. A pokud ne, odnese to.

Největším úkolem tvého těla a jeho životní poslání je udržet se naživu – a udělá všechno, co je v jeho silách, aby to dokázalo. Mysl je proti tvému tělu slabý sok.

Nehledě na to, že nikdy není dobré, aby jsi jednou svou části bojovala proti té druhé. Vždycky je dobré, když jsou obě součásti – tělo i mysl, v souladu. Pak budeš cítit spokojenost a budeš nejlépe prospívat.

Určité množství vůle je potřeba.

Aby sis třeba připravila jídlo dopředu a měla ho po ruce, až dostaneš hlad. Aby sis došla nakoupit.

Ale je kontraproduktivní používat svou vůli k tomu, abys jedla méně nebo se snažila nemít hlad, když ho očividně máš. Nebo si dala mrkev, když máš velkou chuť na koblihu.

Pokud budeš používat svojí vůli k tomuhle, vymstí se ti to a tělo ti to vrátí i s úroky.

I v ostatních oblastech života je potřeba hledat rovnováhu mezi vůlí (myslí) a tělem – co opravdu potřebuje a co mi říká.

Když například budu trénovat na běžecký závod, budu potřebovat určité množství vůle, abych chodila běhat, ale pokud u toho zároveň budu ignorovat bolest, tedy jasný signál toho, že je to na moje tělo moc, stane se to, že možná natrénuju na závod, ale odnesu to dlouhodobými zdravotními problémy, které se se mnou povlečou možná několik let po závodě.

Současná dietní kultura (více o ní píšu zde) a kultura podporující maximální produktivitu se tě celý život snaží přesvědčit o tom, že máš svůj život řídit silnou vůlí.

Že když nejsi ochotná nebo schopná dodržovat nesmyslná stravovací pravidla, že máš slabou vůli.

A tys tomu bohužel uvěřila a přijala identitu člověka, který nemá silnou vůli.

Neustále si opakuješ věty jako „kdybych jen měla silnou vůli, jedla bych mnohem lépe“. Problém je, že čím víc si tohle opakuješ, čím víc sama sebe utvrzuješ v tom, že vůli nemáš, tím víc svým chováním potvrzuješ to, že vůli opravdu nemáš.

Jsi pak v začarovaném kole a neustále potvrzuješ sama sobě ve všech oblastech, že opravdu nemáš žádnou vůli a sebekontrolu.

Je to ale opravdu tak? Opravdu ve svém životě nenajdeš důkaz pro to, že ve skutečnosti silnou vůli máš?

Dokončila jsi školu? Přestala kouřit? Opustila nefunkční vztah?

Zamysli se nad tím. Já věřím tomu, že jsi ve svém životě určitě něco dokázala – a můžeš sama o sobě s hrdostí začít říkat, ŽE SILNOU VŮLI MÁŠ.

To, že se ti nedařila uplatit v jídle, je irelevantní. Snažíš se to aplikovat na pravidla, která nejsou v souladu s tvým tělem a proto to nejde.

Ne proto, že nemáš sebekontrolu.

Připomeň si, proč ve skutečnosti silnou vůli máš. A odedneška už od tebe nikdy nechci slyšet, že nemáš.

Opakuj si to, přijmi postupně tohle přesvědčení – a i tvoje činy a výsledky v životě tomu postupně začnou odpovídat.

PS: Tady si můžeš zdarma stáhnout pracovní sešit: 3 kroky k získání jistoty v jídle