Článek od Zuzky Skálové, který původně napsala jako příspěvek do FB skupiny. Uveřejněno s jejím souhlasem.

 

Lidé přicházejí na svět s těly nejrůznější konstituce, tvaru a velikosti. Je to úplně v pořádku, přirozené, jsme tak rozmanití a přitom jsme všichni lidi.

Že se začal dělat ideál jen z úzkého okruhu těl, to je jiná věc.

Dobře, móda, OK, dejme tomu. I když trochu mi uniká smysl toho všeho, ale budiž.

Problém je, když se tohoto uměle nastaveného ideálu začnou snažit dosáhnout všichni, aniž by takoví přirozeně byli.

A kdo se nesnaží, bývá často označován jako pohodlný, často i líný nebo taky ten, co se rád pořádně nají a čekají ho problémy.

Možná z dětství znáte takové ty poznámky okolí: “Jej, jaká jsi kulička, to nesmíš jíst tolik sladkostí, to se chce více hýbat!”

Jako kdyby věděli, jak jíme nebo jak se hýbeme, jen podle vzhledu. A protože nikdo nechce, aby jej společnost měla za lenocha, který nejspíš jen sedí u televize/tabletu a jí (i když to tak není), pustí se raději do boje se svou přirozenou, geneticky danou, tělesnou konstitucí a zhubne pod svou přirozenou váhu. A to nemůže být zdravé.

A to je na tom celém to škodlivé.

Holka, která je geneticky vysoká hubená nebo drobná štíhlounká či pevná vytvarovaná prsa-pas-boky taková prostě JE. Zadarmo. Jen má zrovna štěstí, že zapadá do dnešního ideálu. Proto bude dávána za vzor zdraví v jídle i pohybu, i když jí úplně stejné věci a (ne)hýbe se velmi podobně jako všechny její spolužačky. Všechny si dají zmrzlinu, ale na které myslíte, že okolí bude mít negativní poznámky? Ano – jen na ty přirozeně silnější.

Tohle je tak rozdělující. Navíc naprosto zbytečné.

Úplně zbytečná věc k řešení na tomto světě.

Uměle vyvolaný “PROBLÉM”.

Teprve tím prvním pokusem zhubnout ze své geneticky dané váhy pod ni vznikne problém skutečný:

• usilovné udržování podváhy (i když dle BMI v pořádku)
• změny v organismu
• později nejspíš jo-jo efekt
• nebo ještě hůř kolotoč opakovaných hubnutí a jo-jo efektů, s kterými přicházejí opravdové zdravotní potíže, které bývají obecně přisuzované právě nadváze….

Přitom kvůli zdravotním potížím to první hubnutí většinou nebývá.

Ať se nám to líbí nebo nelíbí, existují i těla přirozeně statná, robustní, veliká, baculatá, kyprá.

Jejich přirozené BMI je VYŠŠÍ než ono 20-25 (nebo kolik vůbec je ta uváděná norma), a když se tyhle holky dostanou například na 23, jsou za to chváleny a je jim ze všech stran gratulováno – zatímco pro jejich tělo je to už nezdravá podváha!

Často jsou proti tomuto námitky typu: tohle jsou jen výmluvy, je prostě tlustá a líná s tím něco udělat! Divíte se pak, že taková holka začne na sílu hubnout?

Holky, byly jste jako 12-13-leté největší, nejtěžší, nejvyvinutější? (A přály si nebýt tak nápadné?)

Nebo naopak ostatní spolužačky už vyrostly, kluci si jich začali všímat a Vy jste se se svou dětskou postavou cítily jako šedá myš, kterou ještě nikdo nechce a nebere vážně? Cítily jste se nechtěné, nezajímavé, možná jako ošklivé káčátko..

Na které straně jste chtěly být?

Většinou asi na té opačné, než jste tehdy byly.

Bývá to často tak, že která skupina převažuje, v té se cítíte lépe.

Když jste zrovna ta, která se nějak odlišuje od většiny, jste více vidět. To je prostě daný fakt. Nic víc. Nic dobrého, nic špatného, jen neutrální fakt.

Ale jestli se to stane faktem pozitivním nebo negativním, to už záleží na daném člověku a jeho okolí:

• Když je dívka přirozeně větší a silnější než všechny ostatní vrstevnice, ale zároveň je dostatečně zdravě sebevědomá (hodně to záleží na vrozené povaze a rodině, kde vyrůstá), pak dokáže nevědomky udělat ze své odlišnosti i PŘEDNOST! Nikdo si nikdy nedovolí urazit její vzhled, protože by byl přede všemi za hlupáka on.

nebo:

• Když se tato dívka bude svou odlišností trápit, když bude mít nízké sebevědomí a pocit nejistoty (povaha, prostředí-rodina, kde vyrůstá), její odlišnost se může snadno stát terčem. Ovšem jen zástupným terčem – ostatní ucítí hlavně její zranitelnost a nesebevědomí – a potom se stane její odlišnost už jen vhodnou záminkou, jak si na ní vybít své vlastní mindráky (protože našli někoho ještě slabšího než jsou oni sami). Ona pak snadno uvěří, že si to za svou odlišnost dokonce zaslouží.

Ale její odlišnost není tím problémem.

Tím problémem je nízká sebehodnota.

Nízké sebevědomí, mindrák z těla, které ji bylo geneticky dané a tím pádem NEPŘIJETÍ SE, často až nenávidění se (ať už tělesně nebo povahově).

Otázky na závěr k zamyšlení:

• Pamatujete si ještě, kdy jste si začaly myslet, že je s Vaším vzhledem něco špatně?
• Proč jste si kdysi začaly myslet, že je s Vašim vzhledem něco v nepořádku?
• Měnily byste své tělo znovu, kdybyste ho získaly v tuto chvíli zpět? Co byste udělaly jinak?

P.S.: Chtěla bys být v jídle sebejistá? Nemít v něm chaos, mít v něm kontrolu – ale bez přísných pravidel? Zkus můj webinář Plánuj jako intuitivní jedlík.