Lidé přicházejà na svět s těly nejrůznějšà konstituce, tvaru a velikosti. Je to úplně v pořádku, přirozené, jsme tak rozmanità a přitom jsme všichni lidi.
Že se zaÄal dÄ›lat ideál jen z úzkého okruhu tÄ›l, to je jiná vÄ›c.
Dobře, móda, OK, dejme tomu. I když trochu mi uniká smysl toho všeho, ale budiž.
Problém je, když se tohoto umÄ›le nastaveného ideálu zaÄnou snažit dosáhnout vÅ¡ichni, aniž by takovà pÅ™irozeně byli.
Možná z dÄ›tstvà znáte takové ty poznámky okolÃ: “Jej, jaká jsi kuliÄka, to nesmÃÅ¡ jÃst tolik sladkostÃ, to se chce vÃce hýbat!â€
Jako kdyby vÄ›dÄ›li, jak jÃme nebo jak se hýbeme, jen podle vzhledu. A protože nikdo nechce, aby jej spoleÄnost mÄ›la za lenocha, který nejspÃÅ¡ jen sedà u televize/tabletu a jà (i když to tak nenÃ), pustà se radÄ›ji do boje se svou pÅ™irozenou, geneticky danou, tÄ›lesnou konstitucà a zhubne pod svou pÅ™irozenou váhu. A to nemůže být zdravé.
A to je na tom celém to škodlivé.
Holka, která je geneticky vysoká hubená nebo drobná Å¡tÃhlounká Äi pevná vytvarovaná prsa-pas-boky taková prostÄ› JE. Zadarmo. Jen má zrovna Å¡tÄ›stÃ, že zapadá do dneÅ¡nÃho ideálu. Proto bude dávána za vzor zdravà v jÃdle i pohybu, i když jà úplnÄ› stejné vÄ›ci a (ne)hýbe se velmi podobnÄ› jako vÅ¡echny jejà spolužaÄky. VÅ¡echny si dajà zmrzlinu, ale na které myslÃte, že okolà bude mÃt negativnà poznámky? Ano – jen na ty pÅ™irozenÄ› silnÄ›jÅ¡Ã.
Tohle je tak rozdÄ›lujÃcÃ. NavÃc naprosto zbyteÄné.
ÚplnÄ› zbyteÄná vÄ›c k Å™eÅ¡enà na tomto svÄ›tÄ›.
Teprve tÃm prvnÃm pokusem zhubnout ze své geneticky dané váhy pod ni vznikne problém skuteÄný:
PÅ™itom kvůli zdravotnÃm potÞÃm to prvnà hubnutà vÄ›tÅ¡inou nebývá.
Jejich pÅ™irozené BMI je VYÅ Å Ã než ono 20-25 (nebo kolik vůbec je ta uvádÄ›ná norma), a když se tyhle holky dostanou napÅ™Ãklad na 23, jsou za to chváleny a je jim ze vÅ¡ech stran gratulováno – zatÃmco pro jejich tÄ›lo je to už nezdravá podváha!
ÄŒasto jsou proti tomuto námitky typu: tohle jsou jen výmluvy, je prostÄ› tlustá a lÃná s tÃm nÄ›co udÄ›lat! DivÃte se pak, že taková holka zaÄne na sÃlu hubnout?
Holky, byly jste jako 12-13-leté nejvÄ›tÅ¡Ã, nejtěžšÃ, nejvyvinutÄ›jÅ¡Ã? (A přály si nebýt tak nápadné?)
Nebo naopak ostatnà spolužaÄky už vyrostly, kluci si jich zaÄali vÅ¡Ãmat a Vy jste se se svou dÄ›tskou postavou cÃtily jako Å¡edá myÅ¡, kterou jeÅ¡tÄ› nikdo nechce a nebere vážnÄ›? CÃtily jste se nechtÄ›né, nezajÃmavé, možná jako oÅ¡klivé káÄátko..
Na které straně jste chtěly být?
VÄ›tÅ¡inou asi na té opaÄné, než jste tehdy byly.
Když jste zrovna ta, která se nÄ›jak odliÅ¡uje od vÄ›tÅ¡iny, jste vÃce vidÄ›t. To je prostÄ› daný fakt. Nic vÃc. Nic dobrého, nic Å¡patného, jen neutrálnà fakt.
Ale jestli se to stane faktem pozitivnÃm nebo negativnÃm, to už záležà na daném ÄlovÄ›ku a jeho okolÃ:
nebo:
Ale jejà odliÅ¡nost nenà tÃm problémem.
NÃzké sebevÄ›domÃ, mindrák z tÄ›la, které ji bylo geneticky dané a tÃm pádem NEPŘIJETà SE, Äasto až nenávidÄ›nà se (aÅ¥ už tÄ›lesnÄ› nebo povahovÄ›).
Otázky na závÄ›r k zamyÅ¡lenÃ:
Já jsem Katka.
Po mnoha letech boje s jídlem a svým tělem, uvěznění v kolotoči restrikcí a přejídání, šílených pocitech viny, hanby a nesnášení sebe sama jsem se konečně rozhodla říct DOST. Přestala jsem hledat odpovědi venku (u výživových poradců a v knihách o stravování) a začala je hledat uvnitř sebe. Naslouchat svému tělu a respektovat ho. Začala jsem se mít ráda a díky tomu přistupovat ke zdraví a návykům SKUTEČNĚ zdravě a trvale udržitelně. Chci v tom pomoci i tobě :-)