ÄŒlánek od Zuzky Skálové, který původnÄ› napsala jako příspÄ›vek do FB skupiny. UveÅ™ejnÄ›no s jejím souhlasem.

 

Lidé pÅ™icházejí na svÄ›t s tÄ›ly nejrůznÄ›jší konstituce, tvaru a velikosti. Je to úplnÄ› v pořádku, pÅ™irozené, jsme tak rozmanití a pÅ™itom jsme vÅ¡ichni lidi.

Že se začal dÄ›lat ideál jen z Ãºzkého okruhu tÄ›l, to je jiná vÄ›c.

DobÅ™e, móda, OK, dejme tomu. I když trochu mi uniká smysl toho vÅ¡eho, ale budiž.

Problém je, když se tohoto uměle nastaveného ideálu začnou snažit dosáhnout všichni, aniž by takoví přirozeně byli.

A kdo se nesnaží, bývá často označován jako pohodlný, často i líný nebo taky ten, co se rád pořádnÄ› nají a Äekají ho problémy.

Možná z dÄ›tství znáte takové ty poznámky okolí: “Jej, jaká jsi kulička, to nesmíš jíst tolik sladkostí, to se chce více hýbat!”

Jako kdyby vÄ›dÄ›li, jak jíme nebo jak se hýbeme, jen podle vzhledu. A protože nikdo nechce, aby jej společnost mÄ›la za lenocha, který nejspíš jen sedí u televize/tabletu a jí (i když to tak není), pustí se radÄ›ji do boje se svou pÅ™irozenou, geneticky danou, tÄ›lesnou konstitucí a zhubne pod svou pÅ™irozenou váhu. A to nemůže být zdravé.

A to je na tom celém to Å¡kodlivé.

Holka, která je geneticky vysoká hubená nebo drobná Å¡tíhlounká či pevná vytvarovaná prsa-pas-boky taková prostÄ› JE. Zadarmo. Jen má zrovna Å¡tÄ›stí, že zapadá do dneÅ¡ního ideálu. Proto bude dávána za vzor zdraví v jídle i pohybu, i když jí úplnÄ› stejné vÄ›ci a (ne)hýbe se velmi podobnÄ› jako vÅ¡echny její spolužačky. VÅ¡echny si dají zmrzlinu, ale na které myslíte, že okolí bude mít negativní poznámky? Ano – jen na ty pÅ™irozenÄ› silnÄ›jší.

Tohle je tak rozdělující. Navíc naprosto zbytečné.

ÚplnÄ› zbytečná vÄ›c k Å™eÅ¡ení na tomto svÄ›tÄ›.

Uměle vyvolaný “PROBLÉM”.

Teprve tím prvním pokusem zhubnout ze své geneticky dané váhy pod ni vznikne problém skutečný:

• usilovné udržování podváhy (i když dle BMI v pořádku)
• zmÄ›ny v organismu
• pozdÄ›ji nejspíš jo-jo efekt
• nebo jeÅ¡tÄ› hůř kolotoč opakovaných hubnutí a jo-jo efektů, s kterými pÅ™icházejí opravdové zdravotní potíže, které bývají obecnÄ› pÅ™isuzované právÄ› nadváze….

Přitom kvůli zdravotním potížím to první hubnutí většinou nebývá.

AÅ¥ se nám to líbí nebo nelíbí, existují i tÄ›la pÅ™irozenÄ› statná, robustní, veliká, baculatá, kyprá.

Jejich pÅ™irozené BMI je VYŠŠÍ než ono 20-25 (nebo kolik vůbec je ta uvádÄ›ná norma), a když se tyhle holky dostanou například na 23, jsou za to chváleny a je jim ze vÅ¡ech stran gratulováno – zatímco pro jejich tÄ›lo je to už nezdravá podváha!

ÄŒasto jsou proti tomuto námitky typu: tohle jsou jen výmluvy, je prostÄ› tlustá a líná s tím nÄ›co udÄ›lat! Divíte se pak, že taková holka začne na sílu hubnout?

Holky, byly jste jako 12-13-leté největší, nejtěžší, nejvyvinutější? (A přály si nebýt tak nápadné?)

Nebo naopak ostatní spolužačky už vyrostly, kluci si jich začali všímat a Vy jste se se svou dÄ›tskou postavou cítily jako Å¡edá myÅ¡, kterou jeÅ¡tÄ› nikdo nechce a nebere vážnÄ›? Cítily jste se nechtÄ›né, nezajímavé, možná jako oÅ¡klivé káčátko..

Na které straně jste chtěly být?

VÄ›tÅ¡inou asi na té opačné, než jste tehdy byly.

Bývá to často tak, že která skupina pÅ™evažuje, v té se cítíte lépe.

Když jste zrovna ta, která se nějak odlišuje od většiny, jste více vidět. To je prostě daný fakt. Nic víc. Nic dobrého, nic špatného, jen neutrální fakt.

Ale jestli se to stane faktem pozitivním nebo negativním, to už záleží na daném človÄ›ku a jeho okolí:

• Když je dívka pÅ™irozenÄ› vÄ›tší a silnÄ›jší než vÅ¡echny ostatní vrstevnice, ale zároveň je dostatečnÄ› zdravÄ› sebevÄ›domá (hodnÄ› to záleží na vrozené povaze a rodinÄ›, kde vyrůstá), pak dokáže nevÄ›domky udÄ›lat ze své odliÅ¡nosti i PŘEDNOST! Nikdo si nikdy nedovolí urazit její vzhled, protože by byl pÅ™ede vÅ¡emi za hlupáka on.

nebo:

• Když se tato dívka bude svou odliÅ¡ností trápit, když bude mít nízké sebevÄ›domí a pocit nejistoty (povaha, prostÅ™edí-rodina, kde vyrůstá), její odliÅ¡nost se může snadno stát terčem. OvÅ¡em jen zástupným terčem – ostatní ucítí hlavnÄ› její zranitelnost a nesebevÄ›domí – a potom se stane její odliÅ¡nost už jen vhodnou záminkou, jak si na ní vybít své vlastní mindráky (protože naÅ¡li nÄ›koho jeÅ¡tÄ› slabšího než jsou oni sami). Ona pak snadno uvěří, že si to za svou odliÅ¡nost dokonce zaslouží.

Ale její odlišnost není tím problémem.

Tím problémem je nízká sebehodnota.

Nízké sebevÄ›domí, mindrák z tÄ›la, které ji bylo geneticky dané a tím pádem NEPŘIJETÍ SE, často až nenávidÄ›ní se (aÅ¥ už tÄ›lesnÄ› nebo povahovÄ›).

Otázky na závÄ›r k zamyÅ¡lení:

• Pamatujete si jeÅ¡tÄ›, kdy jste si začaly myslet, že je s Vaším vzhledem nÄ›co Å¡patnÄ›?
• Proč jste si kdysi začaly myslet, že je s VaÅ¡im vzhledem nÄ›co v nepořádku?
• MÄ›nily byste své tÄ›lo znovu, kdybyste ho získaly v tuto chvíli zpÄ›t? Co byste udÄ›laly jinak?

P.S.: ChtÄ›la bys být v jídle sebejistá? Nemít v nÄ›m chaos, mít v nÄ›m kontrolu – ale bez přísných pravidel? Zkus můj webinář Plánuj jako intuitivní jedlík.