Tenhle příspěvěk čteš pravděpodobně proto, že když jde o jídlo, trochu (nebo trochu víc) s ním bojuješ. Chci ti říct, že v tom rozhodně nejsi sama a já jsem tu proto, abych ti s tím pomohla!
Možná máš pocit, že je jídlo mimo tvou kontrolu. Bez ohledu na to, jak moc se snažíš držet a hlídat se, nevyhnutelně vždycky skončíš tak, že sníš celý půllitrový kelímek zmrzliny, když se na tebe nikdo nedívá.
Příznaky toho, že ohledně jídla trochu blázníš, jsou:
A pak přijde TEN den. Cítíš se smutná, osamělá, vystresovaná. Vypadneš ze svého způsobu stravování a najednou: BUM! Jsi jako utržená ze řetězu. Nic tě nedokáže udržet od té čokolády nebo brambůrků.
A pak to většinou pokračuje nějak takhle, říkáš si: „Dneska už jsem to stejně celé zkazila, tak můžu sníst úplně cokoliv, protože zítra… ZÍTRA začnu zase znova.“
Chci, aby sis z tohohle příspěvku odnesla tohle:
TI TENHLE PROBLÉM NEPOMŮŽE VYŘEŠIT. NIKDY!
A snaha o vyřešení tvého problému silnou vůlí nebo usilovným hledáním nějakého perfektního způsobu stravování skončí pouze tak, že budeš naštvaná a frustrovaná, stejně tak, jak se cítíš nejspíš i teď.
Co vlastně myslím pojmem dieta? Není to nezbytně něco jako Atkinsonova dieta, paleo nebo počítání kalorií.
Je to způsob stravování, ke kterému jsi emocionálně připoutaná. Co tím myslím?
Kdykoliv se cítíš vinná nebo zahanbená z toho, jaké jídlo jíš, když máš pocit, že jsi překročila nějakou hranici, škodíš si a jsi jen krůček od toho, aby ses (zase) přejedla. Negativní pocity ohledně jídla ti vždycky jen ublíží.
Vím, jak je lákavé říct si: od zítra, od pondělí se všechno změní, dodržím svůj režim do puntíku a všechno bude perfektní!
Když budeš sama k sobě upřímná, dokážeš se podívat do své minulosti a na své dosavadní zkušenosti, uvidíš to. Čím přísněji se snažíš hlídat, tím horší je pak i cesta do druhého extrému – přejídání.
Já jsem Katka.
Po mnoha letech boje s jídlem a svým tělem, uvěznění v kolotoči restrikcí a přejídání, šílených pocitech viny, hanby a nesnášení sebe sama jsem se konečně rozhodla říct DOST. Přestala jsem hledat odpovědi venku (u výživových poradců a v knihách o stravování) a začala je hledat uvnitř sebe. Naslouchat svému tělu a respektovat ho. Začala jsem se mít ráda a díky tomu přistupovat ke zdraví a návykům SKUTEČNĚ zdravě a trvale udržitelně. Chci v tom pomoci i tobě :-)