I když je intuitivní stravování stále používanější pojem, pořád se setkávám s tím, že lidi buď neví, co to vlastně opravdu je nebo si pod tím představují něco, co to není. V tomhle článku bych ti ráda na všechny tvé otázky ohledně IS odpověděla.

Intuitivní stravování je vědecky podložený koncept (máme k dispozici už 120+ studií, které potvrzují zdravotní benefity IS – a to jak fyzické, tak psychické), který pomáhá ženám napravit jejich narušený vztah k jídlu, pohled na svoje tělo a pohyb.

Většina žen je na nějaké dietě tak dlouho, že si skoro ani nevzpomíná, kdy začaly s tou první. A i když nedrží „oficiální dietu“, je hodně pravděpodobné, že je jejich stravování řízeno mnoha a mnoha pravidly, která během života přijaly za své („tyhle potraviny jsou nezdravé, tohle bych neměla jíst, tohle nesmím jíst, teď už bych neměla jíst, neměla bych jíst tolik…“) a snaží se vyhýbat potravinám, které jim chutnají nebo nejí takové množství jídla, kolik by ve skutečnosti jíst chtěly, aby se cítily spokojeně.

To často vede k cyklu, který je mnoha ženám důvěrně známý :

• restrikce a následně přejídání
• pocity stresu a úzkosti z jídla nebo jedení ve společnosti
• výčitky svědomí, vina a další negativní emoce, které ze sebe máme, protože neděláme to, co bychom dělat „měly“.

Trávíme spoustu času ve své hlavě. Posuzováním, analyzováním, přehnaným přemýšlením o každém rozhodnutí, které se v jídle chystáme udělat. Řešíme, že jsme snědly něco, co jsme „neměly“ a pak cítíme potřebu „napravit“ to tím, že trávíme hodiny v posilovně nebo jiným způsobem trestáme svoje tělo cvičením, které nesnášíme.

Nadáváme svému tělu, nesnášíme ho a snažíme se jím různými způsoby manipulovat, aby bylo menší, než jaké ve skutečnosti být chce.

Tohle je ale tak strašně vyčerpávající!

Bere nám to spoustu mentální energie a nezbývá nám pak ani ta, ani čas na to, abychom se zabývaly věcmi, které jsou skutečně důležité. A v životě nám utíkají věci a zkušenosti, protože čekáme na „AŽ“.

Tady trochu statistiky:

• 2/3 žen v Británii se snaží zhubnout (údaj z jedné studie, na kterou mi zrovna spadnul zrak, řekla bych, že v ČR a západních zemích to bude velmi podobné).
• 80% lidí přibere do 5 let zpátky váhu, kterou původně zhubli.
• 1/2 žen v USA vykazuje narušený vztah k jídlu – restriktivní jedení, přejídání (opět bych řekla, že v ČR to nebude příliš jiné)

Nejspíš už jsi slyšela stále omílanou větu, že diety nefungují (minimálně proto, že ji pořád omílám já :-).

Tak proč se všichni pořád tak snažíme bojovat se svým tělem, se svou vlastní biologií, když to vede k:

Pomalejšímu metabolismu

Tvoje tělo nedokáže rozeznat, jestli se snažíš cíleně zhubnout nebo jestli je kolem tebe skutečný nedostatek jídla (tedy reálná hrozba pro přežití).

Pro to, aby tělo kompenzovalo nedostatek přijímaných kalorií, se tvůj metabolismus zpomalí a šetří energií. Tvoje tělo se stane velmi efektivní v tom, aby dokázalo dělat víc s méně. Jinými slovy – začne být fakt dobré v ukládání tuku.

Přejídání

Diety vedou k přejídání. To je prostě věda. Řekněme, že přeskočíš snídani, protože se snažíš být „dobrá“. Tvůj mozek se fakt naštve. Vyšle víc neurotransmiterů a hormonů, jako je ghrelin a neuropeptid Y, oba mají za cíl to, aby stimulovali apetit. Jak den pokračuje, tyhle dva pomocníci tvého těla jsou tam přítomní ve stále větším množství, takže nakonec se vzdáš (tvé normální biologické potřebě jíst) a jakmile začneš, nemůžeš přestat. Zní ti to povědomě? Jo, já vím.

Snížení tvé vrozené schopnosti vnímat hlad a nasycení.

Zamysli se nad tím: pokud do puntíku dodržuješ nějaký jídelníček, který ti někdo sepsal, spoléháš na to, že ti někdo nebo něco bude říkat co, kdy a kolik toho máš jíst. ONI ALE NEZNAJÍ TVŮJ ŽIVOT!

To, že budeš poslouchat někoho jiného, než svoje tělo, může velmi snadno vyústit v to, že budeš jíst moc málo nebo hodně.

Dejme tomu, že si počítáš kalorie a ve 4 odpoledne už si povolené množství na den vyčerpáš. Co teď? Buď budeš do konce dne hladová nebo svoje „povolené“ množství překročíš a pak si to většinou vyčítáš (což vede k tomu, že máš negativní emoce tendence později zajídat) nebo si rovnou řekneš, že už to teda stejně nemá cenu a začneš do sebe prát další a další jídlo, až je ti z toho pak fyzicky špatně.

Ani jedno mi nezní jako moc dobrá volba.

A naopak – pokud ti třeba na konci dne ještě nějaké kalorie zbývají, spousta lidí je nenechá jen tak „vyplýtvat“, ale jí, i když ve skutečnosti nemají hlad.

Opětovnému nárůstu váhy

Spousta žen po dietách zažije to, že přiberou víc, než jaká byla jejich původní váha. Kolik lidí znáš, kdo si váhu po zhubnutí udržel delší dobu, víc než 5 let?

A kolik lidí z těch, kteří ano, vypadají opravdu spokojeně, nepočítají si šíleně kalorie nebo netráví 20 hodin týdně ve fitku?

Takže – většina lidí je pravděpodobně těžší, než kolik byla jejich původní váha a cítí se kvůli tomu strašně (protože to je pocit, který se společnost rozhodla, že bychom měli mít, když se něco takového stane) a teď přemýšlejí o tom, jakou novou dietu zase vyzkouší.

Posedlosti jídlem

Nemůžeš přestat myslet na jídlo, kdy budeš mít dovoleno znovu se najíst, trávíš hodiny vybíráním receptů na Pinterestu a Instagramu, hledáš způsoby, jak udělat svoje jídlo co nejvíc „clean“, „zdravé“, bez lepku, cukru a s co nejméně kaloriemi.

A nezbývá ti energie na nic jiného.

Důsledkům deprivace

Pamatuješ si, když jsi byla malé dítě a mamka si zakázala něco dělat? Co jsi měla největší chuť dělat? Přesně tak – to, co jsi měla zakázané.

Tohle vidím u svých klientek dnes a denně. Mají celý dlouhý seznam potravin a jídel, která jim sice chutnají, ale z nějakého důvodu jsou pro ně zapovězené, „hříšné“, „nezdravé“.

Nějakou dobu se jim daří držet se od nich dál, ale se svými chutěmi na ně musejí bojovat a nikdy je úplně neuspokojí. Další věc, na kterou si pamatují je, že koukají na dno kelímku zmrzliny, je jim fyzicky blbě a cítí hroznou vinu. A druhé ráno vynechají snídani, aby to napravily….

 

Když ne diety, tak co tedy?

Intuitivní stravování je soubor nástrojů a dovedností, které ti pomůžou zbavit se rigidních externích pravidel a naučit se jíst podle přirozených signálů tvého těla.

Je to vědecky ověřený koncept, který pomáhá zlepšit vnímání svého těla a spokojenost, napojení na svoje tělo, psychologickou flexibilitu (žádné černobílé myšlení), sebejistotu a optimismus, pohyb pro radost a pestrost v jídle.

Zlepšuje také fyzické markery zdraví, jako krevní cukr, cholesterol, krevní tlak.

A v neposlední řadě pomáhá lidem nevracet se zpátky k dietám a vystoupit z cyklu restrikce > přejídání.

 

 

Co intuitivní stravování není

Není to dieta

Tedy způsob, který bys mohla využít k cílenému hubnutí. Pokud ti někdo tvrdí, že je IS skvělý způsob, jak zhubnout, tak vůbec neví o čem mluví a nechápe podstatu IS. Když začneš jíst intuitivně, stane se jedna z těchto věcí: zhubneš, přibereš, tvoje váha zůstane stejná. Nebo přibereš a pak zase zhubneš :-). Ani jedno z toho ale nemůžeš brát jako svůj cíl, pokud chceš opravdu začít jíst a žít v souladu se svým tělem.

Ačkoliv se tedy nedá předvídat, co se stane s tvou váhou, jedno ti můžu slíbit: BUDEŠ SE CÍTIT SKVĚLE. Budeš zdravější (po všech stránkách – fyzické, psychické, emoční) a spokojenější a budeš se cítit mnohem lépe ve svém těle a ze svého těla.

Není to JEN o tom jíst, když máš hlad a přestat jíst, když už ho nemáš.

Ačkoliv i tohle je součástí IS, jsou to pouze 2 z 10 jeho principů. Pokud IS redukuješ jen na tohle, uděláš si z toho pravděpodobně jen další dietu plnou pravidel, která budeš dodržovat a pak se sama ze sebe cítit blbě, když je zrovna dodržovat nebudeš.

Není to o tom přejídat se „nezdravými“ potravinami.

Lidi si často myslí, že jíst intuitivně znamená jíst celý den jen pizzu a čokoládu. Protože když mám všechno dovoleno, budu chtít jíst jen to. Tak to ale není. V IS skutečně máme princip, že máš nepodmíněné dovolení jíst cokoliv. To, že ale něco MŮŽEŠ jíst, neznamená, že to MUSÍŠ jíst. V IS nám jde o to, abychom jedli tak, jak nám dělá fyzicky a psychicky dobře. Naprostá většina lidí se nebude cítit moc dobře, když bude jíst JEN čokoládu a pizzu. Když se naučíš naladit se na svoje tělo a chápat jeho skutečné potřeby, zjistíš, že ve skutečnosti po tobě bude chtít velkou pestrost jídel, ze kterých získá všechny potřebné živiny.

Možná v jídle cítíš velkou nekontrolu, když si popustíš uzdu a „dovolíš si jíst všechno.“ Říkáš si pak, že tobě IS rozhodně fungovat nebude, protože jsi příliš závislá na jídle, příliš narušená. K tomuhle dochází ale jen proto, že máš v hlavě stále pravidla o tom, co bys měla a neměla jíst, pocity viny z toho, když jíš tak, „jak bys neměla“, strach z toho, že přibereš. A za sebou období restrikcí a diet, které má tělo potřebu fyzicky a mentálně kompenzovat.

Jakmile tohle překonáš, dosytíš svoje tělo a zbavíš se těch pravidel a limitujících pravidel ve své hlavě, ten pocity nekontroly v jídle zmizí.

 

Jsem přesvědčená o tom, že intuitivní stravování je to nejlepší, co pro sebe, svoje zdraví a pohodu můžeš udělat. Přestat se soustředit na to, jak tvoje tělo vypadá – a místo toho na to, jak se cítí. Přestat se řídit radami odborníků a guruů – a začít poslouchat svoje tělo. Přestat být v cyklu restrikce/režim > přejídání/vypadávání z režimu – a najít v jídle a životě rovnováhu a klid.

 

Pokud budeš mít k intuitivnímu stravování ještě nějaké otázky, dej mi vědět do komentáře.

 

A když se rovnou rozhodneš, že nejrychlejší a nejsnadnější cesta k osvojení si tohoto přirozeného a normálního přístupu ke stravování je spojit se k koučem/mentorem, jsem ti se svými službami k dispozici.