Proč NEPŘESTÁVAT jíst cukr?

Nedávno jsem se v nějaké diskuzi zmínila o tom, že se mi nelíbí v dnešní době tak populární koncept „cukrfree“, tedy snažit se o eliminaci cukru v naší stravě. Dostala jsem pak dotaz, jestli to můžu rozvést a napsat víc o tom proč to nedoporučuji – a proto teď tento článek.

Z cukru se během posledních let stal zabiják č.1. Toxická, návyková, nezdravá, zánětlivá…a kdovíjaká jiná látka. Prostě naprosté zlo, kterému se musíme za každou cenu vyhýbat, protože jinak budeme mít nezdravou nadváhu a spoustu nemocí k tomu.

Ale je to vážně tak? Není to zase jen nějaký přehnaný humbuk, protože z něčeho prostě strašáka a kolektivního nepřítele udělat musíme, abychom se nenudili (a aby mohli lidi prodávat svoje řešení na uměle vytvořený problém)?

Pro mě je snaha o vyřazení cukru ze stravy extremistické (a tedy nezdravé). Ne proto, že bych si myslela, že je cukr zdravá látka, kterou bychom měli jíst, abychom byli zdraví. Ale proto, že extrémy vytváří extrémy.

Čím víc se něco snažíme nejíst, tím spíš po tom budeme zoufale bažit. Pak lidi chodí a říkají, že jsou závislí na cukru. Tahle „závislost“ není ale nic jiného než logický důsledek restrikce. Když si něco zakazujeme, tím víc to chceme.

Ne, cukr opravdu není návykový.

Tenhle mýtus se papouškuje pořád dokola a občas někoho vidím ohánět se tím, že na to jsou studie. Ano, existuje JEDNA studie. Na krysách. Přehlédnu teď fakt, že jsme lidi a ne krysy. Tyhle krysy skutečně vykazovaly známky závislosti, když jim byl podán cukr, vrhly se na něj jak šílený. Co se ale už nedodává je fakt, že tyhle krysy byly předtím 12h bez jídla. Já nevím, jak vy, ale kdybych byla bez jídla tak dlouho já, taky spíš než po brokolici skočím po cukru…

Pokud máš pocit, že jsi závislá na cukru, má to logický vysvětlení. Buď jíš celkově málo a tvoje tělo volá po energii. Nebo si cukr zakazuješ a snažíš se ho nejíst (fyzická restrikce). Nebo cukr sice jíš, ale vyčítáš si to a cítíš se pak provinile (mentální restrikce).

Řešení je celkem jednoduchý. Začni víc jíst (VŠECHNY makroživiny a v DOSTATEČNÝM množství). A odstraň fyzický a mentální restrikce. Úspěch zaručen

 

Další věc je, že se možná bojíš, že díky cukru budeš strašně nezdravá.

Taky často slýchávám, „cítím, že mi cukr mi nedělá dobře“.

Vážně ti nedělá dobře VŮBEC ŽÁDNÉ množství cukru? Nebo spíš ti nedělá dobře, když se cukrem přejíš, což je normální a zdravá reakce na restrikci, o kterou se snažíš?

Já jsem přesvědčená o tom, že klíčem ke zdravém stravování je ROVNOVÁHA. Naprostý většině lidí bude vyhovovat jíst kvalitně a vyváženě, s občasným zařazením nějakých méně výživných potravin, které jíme čistě proto, že nám chutnají. A proč ne. Jídlo tady není jen jako palivo, máme si ho i užívat. A většině lidí potraviny s cukrem chutnají.

Nějaká každodenní sladkost ti zdraví opravdu nenaruší. Naopak – díky tomu, že víš, že MŮŽEŠ, nebudeš se dostávat do extrémů (přejídání, reaktivní jedení, ztráta kontroly…TO JE NEZDRAVÝ, ne občasný jedení sladkostí!)

Nedávno jsem sem navíc psala definici zdraví (podle Světové zdravotnické organizace). Zdraví je stav, ve kterém se CÍTÍME spokojení fyzicky, psychicky a sociálně. Zdraví ovlivňuje zhruba 100 různých faktorů. Výživa je jen jeden z nich. Vážně chceme jídlo tak strašně moc hrotit a vynechávat něco, co nám chutná, když to v celkovým kontextu až tak moc důležitý není? A já nevím jak ty, ale když jsem se o cukrfree stravu snažila já, cítila jsem se psychicky dost na. Fakt ne zdravě.

Další věc, o které se chci zmínit, je podle mě velmi nebezpečný fenomén – maminky zakazující jíst sladkosti svým dětem.

Moje dítě je sice ještě moc malé na to, abych měla osobní zkušenost, ale hodně to sleduju a jsem z toho neklidná.

Protože děti, které mají doma cukr zakázaný a pak se k němu někde dostanou (ve škole, u kamaráda, u babičky…) se pak chovají jako utržení ze řetězu a absolutně v jeho konzumaci nemají míru. Nejsou zvyklí poslouchat svoje tělo, zastavit se, když už jim ten cukr nedělá dobře.

Maminky takhle podle mě svým dětem zadělávají na obrovské problémy do budoucna. I většina mých klientek, které mají dnes problematický vztah k cukru, mi říkají, že pro ně byl cukr v dětství „nedostatkové zboží“. Dnes mají v podvědomí uložený vzorec, že na ně nezbyde, že toho není dost…a k čemu to logicky vede? No k touze sníst to všechno, když to tady přede mnou teď leží a pak už k tomu třeba zase nebudu mít přístup…

Je na každém, jak se ke svému vztahu ke stravování postaví. Já si volím rovnováhu.

A pokud jsi z toho zmatená a tlučou se v tobě informace, které jsi získala zvenčí (cukr je nezdravý, neměla bys ho jíst….) s tím, co ti říká tvoje tělo (cukr mi chutná a v malém množství mi dělá dobře), tak poslechni svoje tělo.

Jestli se kolem cukru cítíš bez kontroly, není to tím, že jsi rozbitá nebo že je cukr návykový. Je to v tom, že nejsi v rovnováze – a do té rovnováhy se nedostaneš snahou o eliminaci.

Budu ráda, když se se mnou podělíš o SVOU ZKUŠENOST s vynecháváním cukru. Zkoušela jsi to někdy? Jak ti to šlo?

P.S. Jestli oceníš pomoc s tím, jak se do té rovnováhy, o které píšu, dostat, potřebuješ vidět tenhle webinář https://fit-zivot.cz/cukr/

Já jsem Katka.

Po mnoha letech boje s jídlem a svým tělem, uvěznění v kolotoči restrikcí a přejídání, šílených pocitech viny, hanby a nesnášení sebe sama jsem se konečně rozhodla říct DOST. Přestala jsem hledat odpovědi venku (u výživových poradců a v knihách o stravování) a začala je hledat uvnitř sebe. Naslouchat svému tělu a respektovat ho. Začala jsem se mít ráda a díky tomu přistupovat ke zdraví a návykům SKUTEČNĚ zdravě a trvale udržitelně. Chci v tom pomoci i tobě :-)

Komentáře