Proč mám pořád takový hlad?

 

Tohle je něco, co vám potřebuju napsat, protože se s tím setká většina žen, které drží/držely dietu nebo jakoukoliv formu restrikce a bohužel si pak myslí, že je s nimi něco špatně. I já to mám za sebou, takže budu mluvit z vlastní zkušenosti.

HLAD.

Často obrovský, nezvladatelný, vlčí hlad. Hlad, který nemizí ani po tom, co se najíme. Hlad, který zpochybňujeme, protože „bychom přece už mít hlad neměly“ a „určitě je to jen hloupý zvyk a roztažený žaludek“.

A protože si říkáme, že je to nesmysl, že máme hlad a je to jen nějaká naše vada a ne skutečný hlad, děláme přesný opak toho, co by nám pomohlo – snažíme se ten hlad nějak korigovat, ignorovat, zakrývat. Tím ale neřešíme hlavní příčinu toho problému, což je to…že máme hlad. Protože jsme dlouhodobě nedávali tělu to, co potřebuje.

Velký hlad je naprosto přirozená a zdravá reakce, která přijde po období restrikcí.

(a ne, neberu argument, že ty jsi svému tělu určitě dávala všechno, protože jsi měla jídelníček na míru nebo „přesně“ vypočítaná makra…NIKDO totiž tvoje skutečné potřeby nezná a nemůže nijak vypočítat, poznáš je jen ty sama, když se naučíš poslouchat svoje tělo).

Jak víte, jsem milovník metafor a i na tohle mě jedna napadla.

Když držíme diety a snažíme se hubnout, je to to samý, jako když si dojdeme do banky pro půjčku.

Nejdřív je to v pohodě, užíváme si to (peníze i dietu) a svět je sluníčkovej.

My ty peníze ale nesplácíme a dokonce si možná půjčujeme ještě víc. (pořád hubneme a nedáváme tělu to, co potřebuje – dostatečné množství a/nebo složení stravy).

Banka nám pak čas od času pošle nějakou upomínku, abychom si uvědomily, že máme ten dluh splatit (chutě na sladký, občasný přejídačky…signály toho, že tělu chybí energie a/nebo živiny).

A když banku (tělo) dostatečně dlouho ignorujeme, naštveme ji a pošle na nás exekutora. A exekutor, to je ten obří, vlčí hlad. Způsob našeho těla, které už je zoufalé a hladové, jak nás donutit opravdu se najíst a konečně ho dosytit.

Máme pocit, ze to nikdy neskončí. Ale skončí – jakmile splatíme tělu svůj dluh.

Potřebujeme být trpělivý a JÍST, JÍST, JÍST. Nezpochybňovat svůj hlad. Je to signál, který má vždycky nějaký důvod (a ne, není to to, že je s tebou něco špatně ).

Až budeš mít splaceno, hlad i nezvladatelné chutě odejdou.

P.S. Vím, že občas je to těžší uvést do praxe – svého života a konkrétní situace, kterou řešíš. Proto jsem ti k dispozici pro individuální konzultace, kde to můžeme podrobně probrat a vymyslet, co s tím https://fit-zivot.cz/individualni-koucink/

Já jsem Katka.

Po mnoha letech boje s jídlem a svým tělem, uvěznění v kolotoči restrikcí a přejídání, šílených pocitech viny, hanby a nesnášení sebe sama jsem se konečně rozhodla říct DOST. Přestala jsem hledat odpovědi venku (u výživových poradců a v knihách o stravování) a začala je hledat uvnitř sebe. Naslouchat svému tělu a respektovat ho. Začala jsem se mít ráda a díky tomu přistupovat ke zdraví a návykům SKUTEČNĚ zdravě a trvale udržitelně. Chci v tom pomoci i tobě :-)

Komentáře