Narodila ses s normální, možná trochu baculatější postavou, ale rozhodně bys jí z tvého dnešního pohledu označila za úplně v pohodě a nic, co by potřebovalo měnit.
Jak jsi dospívala a rostla v ženu, začala jsi víc pozorovat svoje tělo. Porovnávat ho s ostatními ženami, s fotkami v časopisech nebo na sociálních sítích.
Možná tě taky zranila poznámka někoho blízkého. Možná se ti smály děti ve škole, protože jsi byla trochu jiná. Možná, že tě odmítl kluk, do kterého jsi byla zakoukaná. Možná ti rodiče řekli, že se musíš v jídle hlídat, jinak budeš tlustá a dostaneš nějakou strašnou nemoc.
A tak jsi začala držet první dietu. A pak druhou, třetí a čtvrtou… (nezapomeň, že dieta je VŠECHNO, co ti říká kdy, co a kolik toho máš jíst…takže dieta je i tvoje snaha nejíst pečivo a vyhýbat se sladkostem).
A nejspíš se poznáš v jednom z těchto 2 pokračování…
Co je s tebou sakra špatně, že u žádného „zdravého“ způsobu stravování nedokážeš dlouhodobě vydržet? Moc bych tě teď chtěla obejmout a říct ti opravdu důležitou věc: S TEBOU NENÍ ŠPATNĚ VŮBEC NIC. To, v čem je ta zásadní chyba, jsou diety.
Víš, naše těla nechtějí, abychom drželi diety! Jakékoliv omezení potravy vnímá tělo jako hrozbu a snaží se bojovat zpátky. Jedení je 100% biologicky řízená věc. Tvoje tělo naprosto přesně ví co, kdy a kolik toho chce jíst, aby si udrželo (dostalo se) na optimální a zdravou váhu, na které je nejšťastnější.
Ty jsi ale v mládí získala naprosto chybné přesvědčení, že musíš svoje jedení řídit. A nejlépe podle rad někoho jiného. A to je hlavní důvod, proč je tvůj vztah k jídlu teď tak komplikovaný!
Nyní máš ze sebe čím dál tím větší komplexy. Nemáš se ráda, schováváš se a to v tobě generuje negativní emoce, které zase jen zhoršují tvůj vztah k jídlu. Zajídáš svou nelásku k sobě, trápíš se restrikcemi, které vedou k tomu, že se pak přejídáš a z toho zase tloustneš. Pak máš ještě větší komplexy, možná už i zdravotní problémy a tvoje jediná odpověď, kterou na to máš, je další dieta (nebo možná už jen totální rezignace).
A v tomhle začarovaným kole možná budeš až do konce života, pokud z něj AKTIVNĚ NEVYSTOUPÍŠ!
A nejspíš časem zjistíš, že musíš jíst ještě míň a cvičit ještě víc, protože tvoje tělo přestává „spolupracovat“ a váha ti jde nahoru, i když jsi ve svém režimu nic nezměnila.
Postupně se přidávají i fyzické a psychické problémy. Bolesti těla z únavy a přetrénování, špatný spánek, poruchy trávení (po jídle se často cítíš jako balon). Máš stres, úzkosti a tvůj největší strach je z toho, že přibereš.
Raději se už vyhýbáš některým akcím a když už někam jdeš, nosíš si s sebou krabičky. Veškeré tvoje jídlo je přísně měřeno, váženo a analyzováno. Jakékoliv vybočení z režimu bereš jako velké selhání. Máš se ráda jen tehdy, když se chováš „dobře“ a když jsi „špatná“, musíš se něčím potrestat (více cvičení, méně jídla, …).
To, co jsi původně začala dělat pro zdraví, už ti nejspíš moc zdravé nepřipadá. Máš pocit, že ti v životě něco důležitého uniká…
Jak chceš, aby příběh tvého těla skončil?
Jaký vztah chceš mít ke svému tělu a ke stravování po zbytek svého života?
Možná se ptáš, co je teda moje rada pro tebe, aby měl tvůj příběh dobrý konec?
Možná je těch cest víc, já znám ale jen jedinou (jedinou, která skutečně pomáhá – dlouhodobě a udržitelně). A tou cestou je intuitivní stravování. Jestli se ti ten název nelíbí, zapomeň na intuitivní. Je to stravování přirozené, normální. Stravování vedoucí k harmonii s vlastním tělem, ke klidu a rovnováze.
Já jsem Katka.
Po mnoha letech boje s jídlem a svým tělem, uvěznění v kolotoči restrikcí a přejídání, šílených pocitech viny, hanby a nesnášení sebe sama jsem se konečně rozhodla říct DOST. Přestala jsem hledat odpovědi venku (u výživových poradců a v knihách o stravování) a začala je hledat uvnitř sebe. Naslouchat svému tělu a respektovat ho. Začala jsem se mít ráda a díky tomu přistupovat ke zdraví a návykům SKUTEČNĚ zdravě a trvale udržitelně. Chci v tom pomoci i tobě :-)