Od anorexie k silovému tréninku – rozhovor

Míša je holka, se kterou jsem se seznámila asi před půl rokem, kdy mě oslovila, abych jí naučila správnou techniku silových cviků a pomohla sestavit tréninkový plán. Dlouhodobě měla problémy se stagnací, kdy se jí postava neměnila podle jejích představ. Daly jsme si spolu 10 tréninků, kdy jsem jí vše potřebné naučila, a dále si už vše jela sama.

Už od začátku mi připadala jako velmi zajímavá a inspirativní osobnost, která zvládla překonat těžké věci (mentální anorexii, silnou závislost na cigaretách), zvládá náročnou práci a rodinu, přesto pravidelně cvičí a zdravě jí a má postavu, kterou by jí mohla závidět leckterá dvacítka.

Když mě tedy napadlo, že bych mohla začít dělat rozhovory se zajímavými lidmi, kteří by svými zkušenostmi dokázali obohatit i ostatní moje čtenáře, hned mě napadla právě Míša. A jsem opravdu ráda, že s rozhovorem souhlasila a já vám ho teď můžu touto formou zprostředkovat.

Míše je 36 let, má patnáctiletou dceru a přítele, pracuje jako sestřička na psychiatrii, kde dělá na dvanáctihodinové směny. Ráda jezdí na koni a v poslední době volný čas nejradši tráví cvičením.

Zajímalo mě, jak se jí daří skloubit rodina, cvičení 4x-5x týdně, příprava zdravých jídel, jakou roli v jejím životě hraje silový trénink, jak vypadá její jídelníček a trénink a taky samozřejmě to, jak se jí povedlo zvládnout těžkou nemoc – mentální anorexii.

Pokud vás zajímá, jak Míša jí a cvičí, připravily jsme pro vás ukázku jejího jídelníčku a tréninkového plánu. V článku najdete odkaz pro stažení!

Jak jsem překonala nemoc

Míšo, nejdřív bych se tě ráda zeptala na tu mentální anorexii, jestli ti o tom nevadí mluvit. Řekneš mi o tom něco?

Vůbec mi o tom nevadí mluvit, naopak. Můžu tím pomoci holkám, které si něčím takovým taky procházejí.

Měla jsem 4 roky anorexii, dostala jsem se až na 37 kg (teď mám 62 kg). Myslím, že to u mě zapříčinilo to, že jsem žila v rodině, kde všichni drželi nějakou dietu. Máma je doživotní dietářka, ta vyzkoušela snad naprosto všechny diety. U tety a strejdy, kde jsem vyrůstala, se taky neustále řešily postavy – ty jsi tlustá atd., neustále se tam kritizovalo a hodnotilo. Takže jsem v tom začala být taková úzkostná, pořád jsem si říkala kdy se asi dostane na mě, co budou říkat o mně a začala jsem se hodně prohlížet a hodnotit a pořád jsem se strašně bála, že o mně někdo řekne, že jsem tlustá.

Tady měla Míša 39 kg

Pak mi tehdejší přítel jednou řekl, že mi nějak roste bříško a měla bych s tím něco dělat, což pro mě byl spouštěč. Částečně i kvůli tomu, že jsem byla neinformovaná a viděla tu mou mámu, jak pořád drží ty diety, tak jsem začala taky. Ale protože jsem viděla, že ty máminý diety nefungují, rozhodla jsem se radši nejíst vůbec. Takže jsem třeba snědla jen jedno jablko za den.

Pak samozřejmě když člověk nějakou dobu nejí, tak přestane mít hlad. No a neustále jsem vyvíjela nějakou aktivitu, běhala jsem a tak, takže to šlo dolů velmi rychle, hubla jsem třeba o půl kila za den.

Rodina si toho sice všimla, ale to už jsem v tom byla až po uši. Navíc cokoliv mi okolí řeklo, moje anorektická hlava si to upravila podle svého a podle toho, jak se mi to líbilo. Takže když mě pochválili, řekla jsem si „Aha, tak to asi dělám dobře.“, když mě zkritizovali, tak jsem si řekla „Hm, jsem hnusná, musím ještě přidat“. Takže pro tu rodinu a okolí to musí být hrozný, protože cokoliv anorektičce řeknete, je to blbě.

Jen tak pro zajímavost, jak je na tom tvoje máma teď, už konečně po všem tom zkoušení našla nějakou dietu, která by byla účinná?

Teď je na tom tak, že je podle mě obézní a její zdravotní stav není vůbec dobře.

Jak ses z toho nakonec dostala?

V jednu chvíli jsem se dokonce nahlásila na Karlák na léčení, ale řekli mi, že mají měsíční čekačku, že se mi pak ozvou. Když se mi po tom měsíci ozvali, tak moje motivace se léčit byla už fuč. Takže na léčení jsem nebyla, což si myslím, že je nakonec dobře, protože to tam podle mě řeší ne úplně ideálně.

Z anorexie jsem se dostala hlavně kvůli novému příteli, kterému se kost a kůže nelíbila. Byla jsem do něj zamilovaná, takže jsem ho poslouchala, když mě přesvědčil v posilovně víc cvičit s činkama. Ten přechod ale nešel úplně lehce, když jsem začala víc jíst, tak jsem samozřejmě začala i nabírat, to se dalo čekat, že jo. A to tělo si ty tuky ukládalo o to víc, protože se bálo, že mu zase dlouho nic nedám, takže jsem nabrala na 55 kg, pořád se jsem se toho jídla ale bála.

Pak přišlo těhotenství, a to mě asi úplně vyléčilo. Došlo mi, že musím přestat blbnout, už nešlo jen o mě, takže jsem začala jíst normálně a pravidelně – a dostala jsem se na krásných 80 kg 😀

Máš nějakou radu pro holky, které takovou nebo podobnou nemocí trpí?

Hodně záleží na tom, proč vlastně ten problém vznikl. Je potřeba uvědomit si ten spouštěč, co to zapříčinilo. Někdy jsou tam hlubší příčiny, můžou třeba pocházet z rodiny, kde bylo neustále srážený, jejich sebevědomí. Může to mít hrozně moc příčin a vlivů, takže je těžký radit. V dnešní době se o tom už naštěstí docela mluví a dá se snadněji najít odborná pomoc, lidi jsou už víc informovaný.

Mně nejvíc pomohlo se zamilovat, ale takovou možnost samozřejmě všichni nemají.

Zamyslete se ale nad tím, jak moc své tělo ničíte a pohybujete se na hranici smrti, pomalu se zabíjíte. Já mám po tom spoustu následků, mám špatný zuby, když jsem byla už na těch 38 kg, tak mi začaly odpadávat nehty, vlasy jsem měla řídký, hrozný, pleť špatnou. Ty zuby byly nejdřív dobrý, ale pak když jsem začala zase jíst, tak se mi začaly drolit a kazit a do dneška toho všeho lituju, že jsem se takhle zničila a má to následky.

Radím zapracovat hlavně na svém sebevědomí a s tím vám může pomoci i silový trénink.

Co mi dal silový trénink

Dostala ses z toho, za což tě moc obdivuju, jsi silná osobnost! Pojďme teď k něčemu trochu příjemnějšímu – silovému tréninku. Ty ses pak přes nového přítele dostala k činkám a přes mě i k pořádným vahám. Setkala ses někdy s tím, že by ti někdo říkal, že velké váhy nejsou pro holky, že ti vyrostou obrovský svaly a bude z tebe mužatka?

Jo, a proto jsem se tomu ze začátku i dost bránila, i když jsem začínala cvičit s činkami s tím přítelem, pořád jsem se bála toho, že budu moc velká. Hodně jsem s tím bojovala. Ze začátku jsem vůbec netušila, že se toho nedá docílit – že holky nemůžou mít velký svaly, že toho přírodní cestou nejde docílit nebo není to vůbec jednoduchý.

Míša teď

Ale už se toho nebojím. Ono třeba i na fotkách je to hodně matoucí, že když pak toho člověka vidíš, tak si řekneš jo, to je hezký. Kolikrát na tý fotce, když vyniknou ty svaly, tak si říkáš to už je moc, ta vypadá jak chlap, ale ono to ve skutečnosti tak vůbec není. U nás v posilovně je třeba trenérka, kterou když jsem viděla na živo a byla zrovna dost vyrýsovaná, tak jsem si říkala, že vypadá úplně krásně. Když ale dávala na Facebook svoji fotku, tak tam měla hrozně moc komentářů „Přestaň už“, „Je to hnusný“, „Jsi mužatka“ a podobně.

Takže, určitě jsem se s takovým názorem setkala a bála jsem se toho, protože jsem o tom vůbec nic nevěděla.

Teď už jsem ale přesvědčená o tom, že by holky s činkama (a velkýma) cvičit měly. Jsem moc ráda, že jsem poznala tebe, a že jsi mě to naučila, protože od té doby jsem se svojí postavou udělala velký pokrok. Zvedám teď velký váhy (na moje poměry velký, když vidím některý holky, co dokážou zvednout, tak to je něco neskutečnýho), ale cítím se líp než kdykoliv dřív.

Spousta ženských se toho bojí, že to nemůžou zvládnout, že si něco udělají – ale když se to dělá technicky správně, tak je to úplně v pohodě.

Občas se mi teď i stává, že za mnou v posilovně někdo přijde a pochválí mě, což je super pocit.

Takže, nestala se z tebe mužatka i přes ty velký váhy, který zvedáš?

Haha 😀 Mám 62 kg a necítím se teda jak mužatka.

Jaký byly tvoje začátky se zdravým stravováním?

Po tom, co jsem se dostala z té anorexie, jsem byla s váhou jako na houpačce. Začala jsem víc jíst – byla jsem oplácaná. Začala jsem jíst málo – zhubla jsem, ale pořád jsem se necítila vůbec dobře.

“Oplácané” období

Potom jsem si řekla, že se na to už vykašlu a přestanu řešit, že nabírám a zkusím víc jíst a začnu tvrději cvičit a zaplatím si i trenéra a stravu. Tak to pomalinku šlo, ale vždy se to po nějaké době zastavilo, anebo jsem zase nabrala tuk. A protože jsem měla už několik jídelníčku od trenérů, které fungovaly, ale po nějaké době mě už to nebavilo jíst pořád dokola, tak jsem se rozhodla, že se to chci naučit sestavovat sama, abych si to mohla měnit podle sebe.

Tak jsem si našla kurz sportovní výživy, kde mi přišla obrovská skripta, které jsem si měla přečíst a tam v podstatě bylo tak nějak vše co jsem si kdy přečetla v časopisech, nebo viděla v telce, nebo na internetu. Bylo tam i jak se vypočítávají makra a tak. No tak jsem se na ten kurz těšila, že se konečně dozvím, jaké jídlo jist a jak si mám udělat jídelníček abych ho měla pestrý.

Když jsem tam dorazila, tak ta paní, co přednášela jako první řekla, že v těch skriptech je tři čtvrtě věci úplná blbost, a že na to máme zapomenout. A že jídelníčky na míru jsou nesmysl, a že se nedají udržet, ani vypočítat, protože nikdy nebudeme vědět jaký je náš výdej, a i počítání toho příjmu je dost nepřesný…a tak nás to ani učit nebude.

No byla jsem z toho všeho špatná, protože najednou nám tam říkala věci, které jsem nikdy nikde neslyšela ani nečetla, jako o glykemickém indexu, že se má jist ovoce s bílkovinou nebo tukem, jaký ty tuky jsou zdravý, sacharidy, že máme poslouchat tělo… No tak jsem nejdříve byla hrozné zklamaná a porad jsem si to v hlavě probírala, a pak si mi vyskočila na FB ty a najednou jsem četla od tebe věci co jsem se dozvěděla na tom kurzu a začalo mi to dávat smysl. Měla jsi to krásné napsané. A vlastně jsem si k tobě takhle na dálku vytvořila důvěru, že prostě víš, o čem mluvíš a už mi jen chybělo naučit se správnou techniku silového cvičení abych se mohla do toho pustit.

Jak teď hubnu

Teď jsi 6 týdnů v kalorickém deficitu. Co tě k tomu vlastně vedlo?

Já jsem nabrala 2 kg svalů po tom, co jsem najela na tréninkový plán od tebe, ale už jsem se začala cítit trošku diskomfortně, prostě samozřejmě ty svaly tam byly, ale nevylezly. Zvětšila jsem se celkově, ale říkala jsem si, že bych potřebovala trochu shodit, aby se ty svaly vyrýsovaly a trošku se něco ukázalo. A pak mám v plánu pustit se zase do nabírání.

A šlo to dolů?

Šlo! Zhubla jsem za 5 týdnů 4 kila, teď jsem v posledním týdnu.

Míša teď

Čekala jsem, že budu mít hlad, že budu úplně vyřízená, ale vůbec nic takového, je to dobrý. Samozřejmě byly i situace, kdy jsem si říkala, že se na to asi vykašlu, ale bylo to pokaždé proto, že jsem udělala nějakou chybu – třeba jsem vynechala jídlo, protože jsem ho nestihla a říkala jsem si, že se nic tak hrozného nestane, ale stalo se. Ovlivnilo mi to další den, kdy jsem byla úplně bez energie, bez motivace, chtěla jsem to vzdát, a tak a říkala jsem si, že to nikdy nemůžu vydržet. To bylo někdy úplně ze začátku. A pak jsem si vzpomněla, že jsem vynechala to jídlo, tak jsem si to vynechané jídlo rozdělila do dvou dnů a pak to bylo už v pohodě.

Můžeš nějak popsat, jak ten tvůj deficit probíhal?

Snížila jsem trochu porce jídel a zařadila navíc kardio, tedy konkrétně HIIT. Jednou týdně HIIT a jednou týdně piloxing, což je docela zábavný a rychlý cvičení.

Jak vypadá tvůj trénink?

Po tvém zásahu jsem udělala hodně změn – trávím teď v posilovně jen hodinu i se zahřátím Občas si dám navíc to kardio, jak už jsem říkala. Na rozdíl od dvou hodin, které jsem tam trávila dřív. Dřív jsem měla partie rozdělené na nohy, ramena, záda atd., teď to mám rozdělené na vršek a spodek.

Trénink jsem i v deficitu nezměnila, cvičím pořád to samé, jediná změna je to, že zařazuji občas to kardio navíc.

A posiluju 4x týdně.

Jak bys popsala svůj jídelníček v deficitu a když jíš normálně?

Stejně jako u toho tréninku, jím pořád stejně, akorát jsem trochu zmenšila porce, abych prostě měla menší příjem.

Snažím se jíst co nejvíc pestře, třeba když si vybírám oříšky nebo semínky, tak pokaždé jiné druhy, aby to nebylo jednotvárné. Stejně tak přílohy – jeden jím třeba brambory, pak zase kuskus, celozrnný těstoviny, rýži a tak. Narazila jsem třeba na proteinový těstoviny, které jsou z fazolí, ty jsou taky super.

Snídaně – když cvičím ráno, tak jsem zjistila, že mi nejvíc vyhovují ovesné kaše. K těm jsem dřív měla odpor, ale pak mě napadlo dávat si do toho protein a chutná to pak úplně super. Kupuju si teď různý vzorky a zkouším různé příchutě, takže mi ranní kaše chutná pokaždé jinak.

Protein si pak dávám ještě hned po tréninku

Když jdu cvičit až odpoledne nebo večer, tak snídám toasty obalené ve vajíčku. Spíš se pak snažím sacharidy posunout až k večeru, čehož se teď už nebojím, dřív jsem se bála.

Co se týče obědů a večeří, tak já jsem hodně masová, ale poslední dobou jsem si říkala, že to chce nějakou změnu, tak teď jím občas místo masa šmakouna. K tomu si dávám nějakou tu přílohu a hodně zeleniny.

A zjistila jsi, že je jedno, kdy ty sacharidy jíš, co?

Přesně tak, je to úplně jedno! I když jím nejvíc sacharidů večer, tak stejně hubnu.

Kolikrát denně jíš?

Když teda budu počítat i protein po cvičení, který si dávám do ovesného nebo rýžového mléka, abych do sebe dostala i nějaké cukry, tak 6x.

Co máš v plánu dělat, až ti tohle šestitýdenní období skončí?

Pak bych chtěla zase začít nabírat svaly!

A máš v plánu v budoucnu zase zařadit nějaké rýsovací období?

Asi jo, myslím si, že se asi při tom nabírání svalů neubráním tomu, že přiberu i maličko tuků. I když během toho cvičení podle nového plánu podle tebe jsem přibrala jen 300 g tuků, což není moc. Ale já se necítím dobře, když na sobě mám moc přebytečného tuku, takže pravděpodobně až zase nějaké svaly přiberu, tak zařadím krátkodobý deficit.

Každopádně se toho vůbec nebojím, protože vím, že když budu chtít, tak to dolů půjde.

Míša teď

Po tomhle deficitu mám dole 4 kg, což se možná nezdá jako moc, ale největší rozdíl je vidět na centimetrech a jsem fakt ráda, že jsem se k tomu i měřila, protože 2 týdny mi váha stála, ale centimetry se hýbaly. A kdybych to neviděla, tak bych se asi cítila dost demotivovaná.

Takže teď to budu dělat podle toho, jak se budu cítit. Když se začnu cítit nějak nepohodlně, tak si zase dám ten deficit. Chtěla bych to někam posunout, pořád tu svoji postavu vylepšovat.

Jak to všechno zvládám

Máš docela náročnou práci, dítě, přítele, často cvičíš – jak se ti to všechno daří skloubit a zorganizovat den?

Udělala jsem to tak, že jsem přestala být takovým tím domácím otrokem a prostě jsem řekla „Já prostě BUDU mít dny pro sebe.“ Právě mi pomohlo i to, že z práce nejedu domů, abych se koukla na úkoly a řešila, jestli je dcera připravená do školy, ale udělám to po telefonu a jdu cvičit. Doma ví, že domů nepřijdu, že jsem v práci a pak jdu cvičit.

Ve dny, kdy mám v práci volno, chodím cvičit dopoledne a zbytek dne se starám o rodinu a domácnost.

Když se mi nechce jít cvičit, uvědomím si, jak se budu cítit dobře po tréninku, to mě vždycky hodně nakopne. Mám připravenou tašku se cvičením, nepřemýšlím o tom, jestli jít nebo nejít cvičit a prostě jdu. Nejtěžší je dostat se do toho fitka, pak už to jde snadno.

Je ještě něco, na co jsi v souvislosti s jídlem přišla?

V poslední době třeba hodně řeším to, že jsem zjistila, že některým lidem víc vyhovuje strava s vysokým množstvím sacharidů a někomu zase naopak. Já jsem se vždycky celý život sacharidům vyhýbala, ale poslední dobou zjišťuju, že je to možná úplně jinak a vyhovuje mi spíš jíst hodně sacharidů a málo tuků.

Jojo, to je přesně něco, co řeším ve svým kurzu Udělej si jídelníček sám, pomáhám lidem zjistit, jaký jsou typ právě oni, protože existují způsoby, jak to zjistit, takže to je určitě dobrá poznámka.

Hodně lidí říká – poslouchej svoje tělo. Mě to moje tělo ale nic neříkalo a pokud ano, tak já jsem to nedokázala vnímat. V tomhle mi hodně pomohl ten kalorický deficit. Zjistila jsem, že po některých jídlech se mi blbě cvičí, občas neudýchám nějakou lekci. Nechápala jsem to. Až teď v tom kalorickém deficitu jsem to začala víc vnímat. Že jsem třeba občas vynechala to jídlo a bylo to hned poznat. Nebo jsem si před tréninkem dala něco tučného a trénink pak stál úplně za prd. Teď jsem to teprve začala víc vnímat.

Tohle, to že člověk říká, že neumí naslouchat svému tělo, že nepozná včas, kdy už je najedený (a přejídá se), že nepozná včas hlad, často slyším od holek, který za sebou mají právě nějakou poruchu příjmu potravy nebo sérii drastických diet. I tohle hodně v tom svém kurzu řeším, jak se zase to svoje tělo naučit poslouchat.

Jo, to je určitě možný! Pro mě to byl nejdřív taky fakt problém, a ještě teď se to učím.

Super Míšo, moc ti děkuju za rozhovor, který podle mě určitě spoustě holek pomůže!

Pokud se budete chtít Míši na něco zeptat, zvu vás do skupiny na Facebooku, kterou jsem založila, ve které Míša je a je v ní velmi aktivní, takže vám určitě ráda poradí, když to budete potřebovat :-))

 

O mně

Jsem nadšená do všeho, co se týká pohybu, výživy, osobního rozvoje a zdravého životního stylu. Své informace vždy čerpám z ověřených zdrojů, vědeckých studií a kapacit z daného oboru a mé mnohaleté praxe s různými typy klientů. Mým cílem je pomáhat lidem žít zdravější, spokojenější, šťastnější a naplněnější život. Podívejte se na moje služby, třeba mám něco i pro vás :-)

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *