“Ty ses teda pěkně spravila”, řekla mi moje babička, když mi bylo 6 let. “Nežer tolik, podívej se na sebe”, řekl mi můj táta, když mi bylo 10. “Kdybys byla hubenější, byla bys i docela pěkná holka”, řekl mi kluk, do kterého jsem byla zamilovaná, když mi bylo 14.

Od malička jsem měla pocit, že jsem nedostatečná. Že nejsem dost krásná a moje tělo nevypadá tak, jak by správně mělo. V té době naštěstí ještě nebyl Instagram a já jsem se mohla srovnávat jen s modelkami na obálkách časopisů.

Většina lidí kolem mě řešila váhu. Příliš tlustá stehna, příliš špekaté břicho. Pořád se bavili o tom, jak je potřeba tolik nežrat a ideálně začít držet nějakou dietu. Tak jsem si začala myslet, že to prostě patří k realitě každého člověka a že držet diety je normální. Že se musím za každou cenu přiblížit tomu, jak vypadá ideální tělo. A dokud se mi to nepodaří, nejsem dost dobrá, nezasloužím si hodného kluka a respekt ostatních lidí.

Mou první dietu - tukožrotskou polévku - jsem začala držet ve svých 14 letech (asi v tom hrála roli i ta podpásovka od mé tehdejší platonické lásky). Vydržela jsem tu nechutnou věc jíst přesně 3 dny.

Od té doby jsem se potácela od jedné diety ke druhé. Střídavě jsem hubla a zase nabírala (často i 15kg!) a s každým neúspěšným pokusem se moje sebejistota zcvrkávala, až se dostala až na úplnou nulu. Nesnášela jsem sama sebe za to, jaký jsem slaboch bez vůle.

Když mi bylo 25 let, zaplatila jsem si svůj první "jídelníček na míru”. A tím se rozjel nový kolotoč, ve kterém mělo hlavní roli počítání makroživin a kalorií. Kdykoliv jsem svůj přesný rozpis dodržovala, hubla jsem. Kdykoliv jsem z něho z jakéhokoliv důvodu vypadla, začala jsem přibírat.

Postupně se u mě rozjel i dost nepříjemný (a v dnešní době bohužel hodně častý) problém - záchvatovité přejídání. Střídaly se u mě období, kdy jsem jedla naprosto perfektně (ale kdy jsem víceméně nežila, protože se veškeré moje myšlenky točily kolem jídla) a období, kdy jsem se nezřízeně přejídala (a pak se za to nenáviděla).

Nikomu bych nepřála zažít ten pocit naprosté bezmoci, když vás to táhne k jídlu a vy se tomu nedokážete nijak bránit.

V jednu chvíli, když už jsem byla na skutečném dně a rozbrečela jsem se v kavárně plné lidí, mi došlo, že se takhle dřív nebo později opravdu zničím. Začala jsem téma víc studovat. Došlo mi, že jsem zajatá v něčem, čemu se říká dietní mentalita. Můj vztah k jídlu byl naprosto tragický, s tím souvisel i negativní vztah k celému mému tělu a bylo jasné, že je potřeba uzdravit ho.

S pomocí různých mentorů jsem pochopila, proč mám pořád takový hlad a chutě: bála jsem se svých vnitřních pocitů. V nitru jsem cítila, že potřebuji něco udělat se svým životem (nespokojeností v některých oblastech) a bála jsem se uvěřit tomu, co mi tělo říkalo. Snažila jsem se hlasu svého těla “zacpat pusu” jídlem.

Pochopila jsem, že když je bude moje mysl v klidu a pohodě, nebude nutné se přejídat. Spolu s tím mi muselo dojít i to, že neexistuje jedna jediná dokonalá šablona ideálního těla. Snažila jsem se honit za představou o sobě, která nebyla reálná a dosažitelná (byla, ale za cenu obrovských obětí). A především naprosto zbytečná.

Byla jsem ve svém životě hubená i tlustá. A ani jedno z toho mě neudělalo šťastnější. Pocit klidu, spokojenosti a vnitřní jistoty totiž vůbec nesouvisí s tím, jaké tělo máme.

Naučila jsem se metody, jak uzdravit svoje tělo i mysl. Jak mít zdravé tělo a jak je to mnohem důležitější, než mít hubené tělo. Jak mít z jídla radost a ne strach. Jak přestat jídlem kompenzovat svoje strachy, stres a nudu. Jak se mít ráda, i když neodpovídám většinovým představám dokonalosti, protože každý z nás je dokonalý už teď - ve své nedokonalosti.

Věřím, že každý z nás si zaslouží zdravé tělo a zdravou váhu (a ta může být odlišná u každého z nás) a věřím, že každý z nás toho může dosáhnout. Je to cesta, na které vás čeká spoustu odboček a pádů, ale je to cesta krásná a uspokojující. Na konci totiž čeká svoboda. Ráda budu na této cestě vaším průvodcem

MOJE HODNOTY

Ne

  • přísným dietám a neflexibilním pravidlům stravování
  • počítání a vážení jídla a kalorií
  • zakazování čehokoliv
  • nesmyslným tréninkům, jejichž jediným cílem je co největší zničení (a ne skutečné výsledky)
  • metodám, které vedou k co nejrychlejšímu (a nezdravému) hubnutí
  • snahám o získání "ideálního vzhledu", který je diktován společností a médii
  • nízké sebejistotě, hodnocení a definování sama sebe čísly na váze

Ano

  • jedení spousty úžasného, přirozeného a nezpracovaného jídla
  • flexibilním, jednoduchým pravidlům stravování, které vyhovují vašemu životnímu stylu a preferencím
  • zbavení se dietní mentality
  • udržitelným návykům, které přinesou dlouhodobé výsledky
  • zábavným a účinným silovým tréninkům, u kterých se soustředíme na to, co naše tělo dokáže a postupně se snažíme zvyšovat laťku
  • tomu stát se nejlepší verzí sama sebe

Tyto hodnoty vkládám do každého článku, videa, služby a online programu, který tvořím a nabízím.

Pokud se vaše životní filozofie shoduje s mojí, jsem pro vás ta pravá průvodkyně na cestě k lepšímu zdraví, vzhledu a životu. Hezky krok po kroku :-)