Pokračování článku (přečíst si ho můžete ZDE) od Zuzky Skálové, který původně napsala jako příspěvek do FB skupiny. Zveřejněno s jejím souhlasem.
Posledně jsme se zaměřili na to, jak vypadá kolotoč hubnutí a přejídání, proč se tolik držíme hubnutí a „dokonalé postavy“ (podle našeho vzoru, který jsme si do hlavy na základě okolí vštípili), proč to pustit a zkusit to jinak (přirozeně) a co můžete udělat právě v tuto chvíli.
Dnes se podíváme na to,
Nemusíte si hned nalhávat, jak je to teď super a že se cítíte skvěle, když to tak není.
ALE:
Můžete brečet z toho, co vidíte, to je v pohodě – ale hned na to se pochvalte za všechno to dobré, co děláte a jak jste šikovné a odvážné: OSVOBOZUJETE SE z toxického vlivu diet/hubnutí/vzhledové kultury nebo dokonce z nebezpečné PPP pro záchranu svého fyzického, ale především psychického zdraví a pro záchranu svých budoucích vztahů a pro svobodný život.
Že i když se Vám to momentálně nelíbí, nevrátíte se už nikdy k té otročině a přehnané závislosti na vzhledu. Že tu SVOBODU nakonec získáte, že ten těžký přechodný i kdyby rok vydržíte a dokážete to!!
Nemáte hnusnou celulitidu. Prostě jen – tohle je celulitida, neutrální věc. Celulitida je. Existuje. To je tak asi všechno, co k tomu můžete říct.
Moc se neprohlížejte v zrcadle, nestůjte před ním minuty, nehodnoťte šířku stehen, velikost špeku na břiše – to vše je hodnocení a souzení těla, nejste dobytek k prodeji. Ani žádné zesměšňování svého těla před ostatními. Není to fér. Nedělejte to. K ničemu dobrému to není.
Nakrmte ho, kolik jen potřebuje (po měsících/letech nedobrovolného strádání Vás bude prosit fakt o mnohem více, než je běžné – nebude se moct dojíst! viz Minnesota Starvation experiment). Neodpírejte mu jídlo! Stresu už si zažilo požehnaně. Krmte ho pravidelně, dostatečně, kolik aktuálně potřebuje. Dopřejte mu po jídle i nějakou tu dobrotu/dobroty, pokud si řekne. Poslouchejte ho, jeho potřeby. Ono se to zklidní, až se dostatečně dosytí.
Krmte ho, dávejte mu pít, udržujte ho v čistotě a dávejte ho pravidelně brzy spát. Nechte ho spát klidně i 9 hodin. Určitá pravidelnost je tady vítaná!
Utěšte ho, buďte na něj hodné. Buďte tu pro něj, když Vás volá – neignorujte ty signály.
Choďte s ním do přírody, hýbejte se s ním a zpívejte si, povídejte si, smějte se, čtěte si, hodně ho chvalte za všechno dobré, co pro Vás dělá. Navštěvujte často své milované, s kterými se cítíte svobodně, pohodově a bez zábran. Před kterými si nemusíte na nic hrát ani snažit se jim zavděčit, snažit se být lepší a dokonalejší.
Nekritizujte jeho vzhled, nezesměšňujte ho a už vůbec ne před ostatními. To není fér. K čemu to kdy komu bylo? Akorát k tomu, že se zablokuje a ztratí ve Vás důvěru. Vy jste naopak jediní, kdo ho může ochránit a bránit, když se do něj někdo naváží: “Hej, to už by stačilo, nemyslíš? Trochu respektu..”
Každý život je cenný. Každý člověk je jedinečný, originál – nikdo jiný takový už na světě není. Uvědomte si, pro které všechny lidi jste už teď důležité – a pro které byste v budoucnu ještě i mohly nově být (partner, děti, noví přátelé, lidé, kterým pomůžete).
Že Vám slouží (že dýchá, žije, tluče mu srdce, funguje) a k tomu, co všechno díky jeho fungování můžete hezkého/zajímavého/zábavného zažít! Už jen to, že můžete třeba chodit!
Nebo že jste užitečné, když můžete pracovat, pomoct někomu.
Co příjemného můžete díky tělu zažívat?
Když hledáte vztah, hraje roli i fyzická přitažlivost – ale nepleťte si to s nějakou konkrétní krásou ani konkrétním vzhledem či dokonce s velikostí. Cítíte k někomu přitažlivost, i když zrovna nevypadá jako muž roku? Takhle to funguje i opačně. Není to o dokonalém vzhledu, ZDALEKA ne! Tohle snad musí být jasné každému, komu nějak zdravě fungují hormony (což u PPP mimochodem taky není žádná sláva).
A to se bavíme jen o fyzické přitažlivosti, ne o dalších stejně důležitých aspektech vztahu – duševní/osobnostní přitažlivosti, vlastnostem, porozumění, pocitu s tou osobou, podobným hodnotám, …
Můžete žít mnohem krásnější, kvalitnější a radostnější život než máte, když denodenně bojujete s biologií těla nebo s neudržitelnými zákazy. Když to nejde jinak, než za cenu hl.psychického zdraví, NECHTE TO BÝT. Fakt. Nechtějte to už.
Ze začátku to bude trochu šok, pocit ztráty něčeho důležitého, bez čeho pomalu nedokážete žít.
Když si to dokážete správně vysvětlit v hlavě, dokážete si to i opravdově dovolit.
Já jsem Katka.
Po mnoha letech boje s jídlem a svým tělem, uvěznění v kolotoči restrikcí a přejídání, šílených pocitech viny, hanby a nesnášení sebe sama jsem se konečně rozhodla říct DOST. Přestala jsem hledat odpovědi venku (u výživových poradců a v knihách o stravování) a začala je hledat uvnitř sebe. Naslouchat svému tělu a respektovat ho. Začala jsem se mít ráda a díky tomu přistupovat ke zdraví a návykům SKUTEČNĚ zdravě a trvale udržitelně. Chci v tom pomoci i tobě :-)