Článek od Zuzky Skálové, který původně napsala jako příspěvek do FB skupiny. Uveřejněno s jejím souhlasem.

Naše identita. Náš vzhled?

“To je ta kočka”

“Ta na sobě fakt maká”

“Strčila by do kapsy kdejakou dvacítku”

“Tu by chtěli všichni chlapi”

“Stíhá tolik věcí a ještě u toho dobře vypadá”

“Žije tak zdravě, proto vypadá tak dobře.”

“Všichni mu ji závidí.”

Lidi se ohlížejí, chlapi koukají, den je nádherný, život je báječný! Záříte, jste šťastné. Vyzařuje z Vás spokojenost a sebevědomí, máte úžasný pocit. A tahle energie lidi prostě přitahuje.

Máte tohle všechno. Co na tom, že jsou to jen MOMENTY, krátké chvilky. Pro ně žijete! To je ta nejsladší odměna. Zadostiučinění za všechnu tu námahu!

Vaše chvilka slávy – ve společnosti.

Makáte, držíte se, zatínáte zuby, silou vůle si odpíráte. Jste podrážděné, nepříjemné a zlé na své nejbližší, kteří s Vámi třeba žijí. Vadí Vám, že si dávají prasárny, které Vás tak lákají a zároveň je nenávidíte stejně jako Vaši stále hrozící tloušťku. Občas tajně brečíte, že už takhle dál nemůžete, že se to už fakt nedá vydržet. Že zoufale potřebujete pauzu. Nabrat sílu, energii. Ale tolik se bojíte povolit, protože kdybyste si to jen trošku dovolily, spustí to nezastavitelnou lavinu!

A Vy jíte, jíte, jíte a nemůžete to zastavit, je to úplně mimo jakoukoliv Vaši kontrolu, chcete to zastavit – ale zároveň ještě nechcete.

Pak skončíte vysílené, uplakané a zoufalé na podlaze, vystrašené, co jste to zase provedly – proč se to znovu muselo stát, jak jste to mohly dopustit!! A prosíte Boha, ať už je to naposledy, že už nemůžete, že už nemáte sílu to napravovat! „Ať už to peklo prosím skončí.“

Nenávidíte to, co přijde pak. Víte, že ráno bude na váze o dvě kila víc a že pokud se jich hned nezbavíte, nezbavíte se jich už nikdy.

Těžce vydobytá štíhlost Vám proklouzne mezi prsty a zmizí v nenávratnu.

Ráno se vzbudíte, žaludek na vodě, obličej oteklý a celé tělo opuchlé a nalité vodou. Džíny, které Vám včera parádně seděly, dnes nepříjemně tlačí, všechno z nich leze. A ten pocit, že dnešek bude zas disciplína, Vás zalije splínem. Nenávidíte to. Nejradši byste se na to už vys*aly. Ale to by ve Vašem případě znamenalo jediné: žrát, žrát, žrát až do bezvědomí. Ten hlad je extrémní! Takhle moc jíst, zvlášť po režimu, to vždy znamená velmi rychle přibírat na váze i na objemu. Za pár dní je z té žádané štíhlé superkočky, za kterou se všichni otáčejí, opuchlá a nevýrazná šedá myš. Kočky jsou teď ty jiné.

Ať si z těchto dvou možností – a) disciplína + napravení b) pustit to a jíst – vyberete kteroukoliv, obě jsou v tu chvíli zoufalé. A žádná třetí – kompromisní – v tomto stavu není možná. Perspektivnější se zdá ta první – aspoň má VÝSLEDEK – štíhlost a ty krásné okamžiky, které přináší! Zoufalejší se zdá ta druhá (jíst a přibírat kosmickou rychlostí a pak se nesnášet a stydět se za sebe před ostatními – za tu náhlou ZMĚNU!)

Jenže je to přesně naopak.

Návrat k té konkrétní štíhlosti často znamená návrat k NEUDRŽITELNÉ podváze (ne dle BMI, ale pro naše konkrétní tělo někdo takovou štíhlost má přirozeně, hodně holek však ne, ale chce ji – a to za KAŽDOU cenu) a dříve nebo později k opakování té nechtěné situace, kdy se to vymkne kontrole.

Komplimenty, lichotky, uznání, chvála, obdiv. Komu by to nedělalo dobře!

Když už je jednou dostáváte, strašně Vám pak chybí. Povrchní? Dětinské? Jo, víte to. Ale chybí Vám ten pocit. Tak to chcete zpět a to za JAKOUKOLIV CENU.
*(o důvodech, proč držíš dietu a chceš zhubnout, píšu více v tomto článku)

Když už na disciplínu nemáte žádnou zbývající sílu (vůle je totiž poměrně rychle vyčerpatelná komodita, pokud jdete proti biologii těla), převálcuje Vás často druhý extrém, přejídání. Prostě tělo Vás k jídlu donutí, má své mechanismy (nebo v případě mentální anorexie nedonutí a následky budou katastrofální-vnitřní rozpad, vratné/nevratné změny funkcí/orgánů, rozvrat organismu, smrt).

Když jste zrovna uvnitř přejídacího období, vypadá to šíleně zoufale a beznadějně, jste tím vláčení a nemáte nad tím žádnou kontrolu, snažíte se plavat proti proudu, ale proud je mnohem silnější, strhne Vás to a bude Vás to vléct až do moře, kam Vás to vyflusne a ještě pak chvíli potrvá, než se zastavíte na klidném moři. Tam už plavat jde. Ale nesnažte se plavat zpět proti proudu. Protože i když to zase načas vydržíte (díky tomu, že jste na klidném moři nabrali síly), dříve nebo později stejně ZNOVU dojde k vyčerpání a vyplavení zpět na volné moře.

Nechcete už to přestat zbytečně zkoušet?

Fakt AŽ TAK nutně potřebujete ten obdiv, uznání a komplimenty – i za cenu sebetrýznění a sebezničení?

Nepotřebujete.

Jde žít i jinak. A svobodně.

Zvenčí teprve objektivně uvidíte, jak malá a úzká je ta sorta lidí velebících tak silně vzhled, fitness a diety. I když teď se Vám možná zdá, že je to celý Váš svět. A taky možná začnete vnímat, jak moc povrchní ten svět ve skutečnosti je. Nebo je v pořádku, kdyby Vás opravdoví přátelé za zády společně zkritizovali za — VZHLED??

Už malé děti učíme, že posmívat se nebo shazovat nebo soudit lidi, když neznáme všechny okolnosti (a to neznáme nikdy), je ubohé. A kdo to dělá, je hloupý, nedospělý. Nežijete náhodou v diet/fitness/beauty bublině, kde je tahle kritika brána naopak jako něco prospěšného, upřímného a motivujícího? Vážně mají ti lidé o Vás skutečnou starost? (není vyloučeno!!). Anebo jen papouškují to, co se ozývá ze všech stran jako “správné a špatné” a Vy nesplňujete jejich normy, tak mají potřebu Vám to vpálit? Jsou to ale JEJICH normy, ať si to řeší oni – co Vy s tím. (ale často ty dietní normy máte v mozku zkopírované i Vy sami a oni Vám jen potvrdí Vaše vlastní přesvědčení, že jste “špatní” – protože se stejně jako oni řídíte stejnými pravidly: NEPSANÝMI PRAVIDLY DIETNÍ KULTURY.

Ale to není žádný zákon. Tím se řídí jen poměrně úzká skupina lidí, ostatní jsou taky dost ovlivnění, ale nejsou tak nekompromisní a neřeší to hodinu u kafe.

Řeší kupodivu i úplně jiné problémy. Politiku, vztahy, víru, ekologii, porody a děti, peníze+úspěšnost, počítačové hry, vědu, výzkum, mír/války ve světě,… – ne procento tuku na těle či v potravině. Vždyť je to TAK NEDŮLEŽITÉ.

(I když chápu, že v tu chvíli je to celý Váš svět, když jste uvnitř, nejde to vidět objektivně – ovlivňuje to celý Váš život. ALE NEMUSÍ.)

Teprve až z té fitness bubliny vstoupíte, uvidíte to objektivně. Tedy uvidíte ty lidi komentující něčí vzhled jako – prostě jen hodně ovlivněné, někdy i nedospělé, možná zaseklé někde v pubertě.

To, že se teď přejídáte a rychle přibíráte je nejčastěji vinou právě těch hubnutí a diet, ke kterým se chcete zase vrátit – pokažený vztah k jídlu a k tělu je často vinou DIETNÍ a FITNESS kultury, které jste se kdysi zaprodaly. A která teď s Vámi pěkně manipuluje. Ví přesně, kam se trefit, aby si Vás už navždy udržela. Její největší zbraní je STRACH. Strach z tloušťky.

Chci Vám jen říct – NEMUSÍ to být navždy.

Jde z toho KDYKOLIV vystoupit.

Jo, bude to zahrnovat určité “ZTRÁTY”.

Bude to asi dost psychicky bolet.

ALE: Opravdu ty věci TAK NUTNĚ potřebujete?

Nešlo by hezky žít i bez nich? Sice asi o dost jinak, ale pohodově a svobodně?

 

Byly jste na to prostě jen dlouho ZVYKLÍ – nebo alespoň na tu představu! A teď najednou máte přijmout, že to tak NEBUDE. Že to bude JINAK, než jste si původně představovaly. A z toho jste teď strašně zklamané.

Je těžké přijmout svou novou identitu. Tamta se nám líbila víc. Ta zářivá, výrazná, vzhledová! V ní jste se cítily bombasticky! Šťastně! Tedy vlastně – aspoň v těch krátkých chviličkách. Vůbec ne v těch vyčerpávajících a podrážděných hladových hodinách většinu Vašeho běžného času. Ani v těch zoufalých chvílích po přežrání.

Řekněme si to otevřeně: ten život stál celkově za houby – jediné, co se Vám líbilo, byly ty zářivé okamžiky.

CO TEĎ?

Pro začátek: zkuste se na tu starou identitu jednou provždy vykašlat.

Už ji NECHTÍT.

Stejně nebyla Vaše.

Byla jen PŮJČENÁ – a to za příliš vysokou cenu. Ještě chvíli za ni budete platit – nejspíš dočasně přiberete ještě o něco víc.

Nebylo to zadarmo.

(Škoda, že si musíte tolikrát nabít nos a vyzkoušet si to hezky na vlastní kůži i se všemi následky, než SAMI uznáte, že to tak holt fakt je – že tohle jsou jen následky, nikoliv naše aktuální neschopnost. I já jsem si to musela sama vyzkoušet a ten nos si nabít, abych se přesvědčila.)

A v příštím pokračování si povíme, CO DÁL…

P.S. stáhni si ZDARMA průvodce „5 kroků k pozitivnějšímu vztahu k tvému tělu“ ZDE