Můj příběh – přejídání, PPP…

 

Tento článek napsala moje kolegyně Zuzka Skálová, moje pravá ruka ve skupině Intuitivní stravování a v kurzu Svobodná v jídle. Pokud na ní budete mít nějaké otázky, najdete jí ve zmíněné skupině 🙂

Přejídala jsem se (střídavě s dietami) více než 21 let. Měla jsem PPP, ale myslím, že i holky bez poruch příjmu potravy se v tom v některých bodech uvidí. Ty myšlenky bývají podobné.

PRVNÍ DIETA, PRVNÍ OPRAVDOVÉ ZHUBNUTÍ

V pubertě jsem se normálně zaoblila, ale já to viděla jako ztloustnutí, nikoliv jako přirozený proces dospívání a chtěla jsem zpět svou pohodlnou štíhlou postavu. Do té doby jsem jedla úplně normálně, všechno – od zeleniny po sladkosti.

Nikdo k mému přirozenému růstu neměl žádné komentáře, pouze jedna starší babička (ne moje, bratrancova), která mě viděla naposled snad jako 12-13 letou, se přede všemi nahlas podivila: “To je Zuzka?? Jak se změnila, ztloustla!” Zasáhlo mě to jako blesk, málem jsem se tam přede všemi hanbou propadla. Bylo mi čerstvých 15. Potvrdila mi tím definitivně moje kritické myšlenky, které jsem o sobě měla.
(Že to “ztloustla” myslela jen jako “dospěla”, to pro mě bylo prašť jako uhoď…).

S pubertou jsem začala s prvními vážnými pokusy zhubnout – nejíst sladkosti, jíst jen “zdravější” věci, cvičit. Ale na moji váhu to žádný extra vliv nemělo.

Tak moc jsem se srovnávala s mými sestřenicemi + sestrou (všechny mladší, jen jedna starší – ale s jinou, drobnou stavbou těla), s kamarádkou (modelkovský typ), s některými štíhlými spolužačkami. Toužila jsem být stejně štíhlá/hubená, jako ony. Psala jsem si dokonce do deníku, kolik bych musela zhubnout, abych vypadala jako ony.

V 15-16 jsem najela na svou první velkou (osudovou) dietu a poprvé se mi podařilo opravdu zhubnout a “SPLNIT SI SEN”. Shodila jsem 7 kilo za 5 týdnů. Konečně jsem byla jako ony! Šílený hlad, ale velká vůle a motivace, protože to poprvé “fungovalo”. Veliká euforie na konci a i když jsem měla už PODVÁHU, chtěla jsem hubnout dál. Zastavila mě až moje kamarádka, díkybohu.

 

Tímto hubnutím se u mě spustila PPP.

Tělo bylo velmi vyhladovělé, chutě na odpíraná jídla nastřádané a tak se není co divit, že došlo k prvnímu přejedení. A potom dalšímu. Hned jsem nasadila přísná opatření, abych to napravila. K přejídání však docházelo pravidelně a často. A váha na to samozřejmě vždy reagovala přírůstkem. Což jsem nehodlala dopustit a drasticky to napravovala očistnými dny.

Tímhle hrozným způsobem jsem si udržela podváhu asi rok.

Bylo to ohromně vyčerpávající, jistě – bojovala jsem silou vůle proti biologii těla. Varovné příznaky jako ztrátu menstruace, obrovský hlad, časté přejídání, velkou zimomřivost, zatmívání před očima při vstanutí nebo celkovou slabost jsem určitě chtěla řešit – ale NEJDŘÍV jsem přece musela napravit následky přejedení, abych si udržela tu moji vybojovanou a VYSNĚNOU postavu. To bylo vždy akutnější.

Nejdůležitější pro můj vnitřní klid bylo, abych zůstala štíhlá. Neměla jsem klid, dokud jsem to přejedení nenapravila a dokud jsem váhu nestáhla zpět. Taková je PPP, nedovolí Vám přibrat, aniž by Vás vždy psychicky úplně nerozložila.

Takhle to mimochodem trvalo celých 20 let.

Ale něco silnějšího než rozum mě vždy nakonec přinutilo zase hubnout (PPP) – a já se vždy znovu pustila opět do hubnutí, abych měla hlavně už klid. Nedokázala jsem s postavou nic nedělat, neměla jsem klid, nesnesla jsem se, dokud jsem nezhubla.

S napravením (zhubnutím zpět) zas přišla euforie – dokázala jsem to! Ta štíhlost byla opojná – nevím, jaké výstižnější slovo bych použila. Opojná! Skoro bych řekla, že jsem byla na té hubenosti závislá. Ještě dnes mi občas je líto, že už to nikdy nezažiju (mluvím o podváze a samozřejmě si plně uvědomuji, jak absurdně to zní a že je to součást PPP).

Samozřejmě tenhle stav dosažený dietou pak trval jen dny, max. týdny, než přišlo přejídání+přibrání a další vyčerpávající nápravy.

 

JO-JO EFEKT, VĚTŠÍ PŘIBRÁNÍ

Pak už jsem nemohla, zvlášť psychicky, věděla jsem, že něco musím změnit, že takhle fungovat nemůžu.

Chtěla jsem jíst normálně, ale nešlo to, ten hlad byl extrémní (logicky) a vždy to sklouzlo k přejedení.

Jenže to přejídání mě děsilo, stejně jako rychlé přibírání. To jsem nedokázala snést, snažila jsem se to za KAŽDOU cenu zastavit. A nejen zastavit, snažila jsem se zase zhubnout zpět, jinak jsem se nesnesla.
Zkoušela jsem později místo diety i ty nejblbější způsoby – různé hubnoucí náplasti, přírodní pilulky, chrom – jistěže nic nefungovalo. Přejídala jsem se čím dál víc a nestíhala už to napravovat. Váha postupně rostla i s kompenzováním.

Přibrala jsem mnohem víc, než kde jsem začínala (za dva roky po dietě jsem měla asi 10-15kg víc než původně), ukázkový jo-jo efekt.

PŘEJÍDÁNÍ, PSYCHICKÝ STAV

Snažila jsem se to přejídání řešit a zajít i k odborníkovi, ale nejspíš vůbec nepochopil, o co přesně jde – tehdy PPP nebyly tak veřejně profláklé a ani já to tehdy pořádně neuměla popsat – jen, že se přejídám a cítím se z toho opravdu špatně. Souvislost s dietou jsem ještě neviděla.

Byla jsem z toho tak špatná, že jsem se začala vyhýbat škole, rodině, společnosti, protože jsem se za sebe strašně styděla – zvnějšku za výraznější přibrání a zevnitř za to, jak žiju: nikam nechodím, dělám tajné nákupy a zavřená doma se přežírám… Super život mladé holky.

To mi bylo 18.

Nikdy jsem se nepřestala snažit zase zhubnout. Nesnesla jsem se přibraná ani den! Uklidnilo mě jedině to, že jsem si naplánovala nový pokus zhubnout (třeba od pondělí apod), jedině tehdy měla moje mysl klid. Jedině tyhle dny zbývající do začátku diety jsem si bezuzdné přejídaní nevyčítala (protože jsem věřila, že už je to naposledy).

Diety však VŽDY vystřídalo přejídání a po zhubnutí POKAŽDÉ následovalo přibrání.

Pohybovala jsem se v rozmezí 20 kg nahoru dolů. Výkyvy byly malé i velké, životní styl byl stále stejně zničující. Po třetím velikém jojoefektu přišla i skutečná deprese (pomohla mi psychoterapie a lehká antidepresiva; ale problém s přejídáním to samozřejmě nevyřešilo). Byla jsem nespokojená, dokud jsem zase nezhubla.

Toto trvalo 20 let.

Chtěla jsem to celou dobu opravdu upřímně změnit. Řešila jsem to i s odborníky (vícekrát), četla dostupnou literaturu o PPP, jak z toho ven, hledala holky, které se z toho dostaly. Zkoušela jsem to. Určitě i to mě jistým způsobem posunulo na mé cestě. Věděla jsem už potom dobře, že abych se z toho dostala, neměla bych držet dietu a měla bych jíst normálně.

NORMÁLNĚ JÍST? ALE CO TO PŘEJÍDÁNÍ?

 

Všude se psalo, doporučovalo: chcete-li se zbavit přejídání, jezte pravidelně a dostatečně, nedržte diety, nesnažte se teď hubnout, nejdřív je třeba vyřešit PPP (což mi dávalo smysl).

Plánujte si pravidelné jídlo v normálním množství a nutkání k přejedení se snažte odolat(🤔❓).

Zkuste se zabavit jinou činností (zavolat kamarádce, meditovat, jít se projít, dát si sprchu, dát si čaj/kafe apod). Hlavní je se za každou cenu snažit odolat přejedení. Tento (restriktivní!) přístup byl doporučován všeobecně, nehledě na příčinu přejídání.

Když už jsem se odhodlala řešit PPP a aspoň načas se vzdát hubnutí a věnovat se uzdravení, tak velkým problémem se ukázala ještě jiná věc.
Ten problém byl, že mi nešlo jíst NORMÁLNĚ.

Snažila jsem se, opravdu. Chvilku, pár dní to třeba pomocí disciplíny šlo. Ale musela jsem se opravdu hodně, hodně držet. Nepřejíst se mě stálo spoustu sil. Všechnu energii. A byla to otázka dnů, pak došlo opět k přejedení. I u normálního jedení mě to prostě stále nutilo velkou silou k PŘEJÍDÁNÍ.

Jíst normálně pro mě znamenalo držet se obrovskou silou vůle (podobně jako u diety), jinak bych se okamžitě přejedla. Chvíli to pomocí vůle a velké disciplíny šlo, ale VŽDY pak stejně došlo k přejedení. A to mě vždy úplně rozložilo.

Tolik snahy vůbec neodpovídalo výsledku (vlastně to bylo velmi podobné jako u něčího cíleného hubnutí: úporná snaha a nulový výsledek = demotivace).
Vůle vyčerpaná, přejídání zůstávalo=váha postupně rostla, pokrok žádný a konce nevidět. Nejhorší pro mě byla nejistota, jestli to je vůbec cesta, jak se dá přejídání zbavit.

Otázky jako:

  • Chce to jen čas?
  • Jak dlouho se ještě budu čas od času přejídat, než se toho zbavím úplně?
  • Co když se mezitím vyžeru na xxx kg a už to nikdy neshodím?
  • Dá se toho vůbec zbavit úplně?
  • Nebo se budu muset už napořád držet silou vůle a stále odolávat? (V tom případě radši tu vůli použiju k dietě a aspoň budu štíhlá=to, co chci)

Žádné z dosavadních způsobů nenabízelo trvalé vyřešení mého přejídání, spíš jeho potlačování (a teď mám na mysli čistě chutě a hlad).
Nešlo mi jen o to, abych se nepřejedla – ale abych vůbec neměla tu potřebu se přejídat.

Tak jsem na to šla přes vůli a různě jsem tu potřebu se přejíst potlačovala, zaháněla, utíkala před ní.
Ale cítila jsem, že to není ÚPLNÉ řešení.

CO MI POMOHLO ZBAVIT SE PŘEJÍDÁNÍ ÚPLNĚ?

 

Loni jsem natrefila na Katčin webinář a jak už jsem byla ke všem těm přístupům skeptická a brala to jako další reklamu, tak mě to, co říkala, hodně oslovilo, protože to přesně odpovídalo mým pocitům uvnitř.

V té době jsem zrovna měla s jídlem lepší období, podařilo se mi v PPP udělat určitý myšlenkový progres a díky němu se mi dařilo asi 2 týdny nepřejídat (a doufala jsem, že už to možná je ono navždy). Proto mi přišlo, že kurz už pro mě bude možná zbytečný (😆teď zpětně se tomu musím smát), ale ze zvědavosti jsem se do něj přece jen přihlásila.

A teprv tam mi začalo docvakávat spoustu věcí. Bylo to jak chybějící dílky puzzle – kvůli nim jsem dříve neviděla celek! Až tady mi došly naprosto zásadní souvislosti, bez kterých bych se v tom nejspíš plácala doteď.
Díky těm chybějícím dílkům skládačky jsem se mohla posouvat dál a dál a pracovat s tématy, které byly pro moje ÚPLNÉ osvobození od přejídání naprosto zásadní.

Ani by mě dříve nenapadlo, že zrovna tyto věci s mým přejídáním souvisí a že nejprve musím pracovat na těchto věcech, aby mě to pustilo dál.

Katčin kurz byl pro mě v to to směru naprosto zlomový♥️

Dalším člověkem, který mi velmi pomohl na cestě k uzdravení z PPP byla Kristí (Kristina Miřetinská známá taky na Ig jako @kitaka_haes), díky které jsem změnila pohled na mé přejídání♥️

Přejídání vždy značí nějaký problém.
Má nějakou příčinu.
Nejdříve je třeba tu příčinu odhalit, uvidět souvislosti.
A pak se s tím dá krásně pracovat!
Nemusí být s námi po zbytek života✌️
Je to velké osvobození a stojí za to vyřešit si to!

 

Prvním krokem na tvé cestě k pohodovějšímu vztahu k jídlu pro tebe může být tento pracovní sešit, který si stáhni zdarma 🙂

Já jsem Katka.

Po mnoha letech boje s jídlem a svým tělem, uvěznění v kolotoči restrikcí a přejídání, šílených pocitech viny, hanby a nesnášení sebe sama jsem se konečně rozhodla říct DOST. Přestala jsem hledat odpovědi venku (u výživových poradců a v knihách o stravování) a začala je hledat uvnitř sebe. Naslouchat svému tělu a respektovat ho. Začala jsem se mít ráda a díky tomu přistupovat ke zdraví a návykům SKUTEČNĚ zdravě a trvale udržitelně. Chci v tom pomoci i tobě :-)

Komentáře