Zdá se ti nemožné kontrolovat to, jak jíš?

Nevíš, odkud pramení tvůj nezdravý vztah k jídlu a jedení?

Hledáš efektivní a snadnou strategii k tomu, aby ses svého záchvatovitého přejídání zbavila?

Fakt, že si uvědomuješ, že bys mohla mít nějaký problém a to, že čteš tenhle článek, jsou skvělá znamení toho, že jsi připravená přijmout zdravější stravovací návyky.

A díky pěti krokové technice, o které se dočteš v tomto článku (respektive v jeho dalším pokračování), budeš dobře vybavená k tomu, abys svoje záchvatovité přejídání postupně zvládla. Tahle technika je ve skutečnosti vědecky prokázaná jako velmi efektivní způsob, jak se ze začarovaného kola přejídání dostat.

Nemůžeš se ale záchvatovitého přejídání zbavit dřív, než pochopíš, co to přesně je a co ti tenhle problém způsobuje. Začněme tedy tím.

Co je to záchvatovité přejídání a co ho způsobuje?

Úplně jednoduše řečeno, záchvatovité přejídání je jedení naprosto bez kontroly. Rozlišujeme 2 typy: objektivní záchvatovité přejídání a subjektivní záchvatovité přejídání.

Objektivní záchvatovité přejídání

Jíš neobvykle velké množství jídla (třeba 2000 kalorií) během krátké doby (třeba za méně než 2 hodiny). Celá ta epizoda ti přijde jako naprostá ztráta kontroly, a že během ní jedeš na autopilota.

Subjektivní záchvatovité přejídání

Jíš a máš pocit, že jsi snědla obrovské množství jídla, ale v realitě to množství objektivně obrovské není. I tady je přítomný pocit ztráty kontroly.

Další charakteristiky epizod záchvatovitého přejídání zahrnují:

• pocit, že jíš „zakázaná“ jídla – obvykle jsou vysokokalorická a velmi chutná
• pocit potěšení během toho, co jíš, ale následně jsi zaplavená nesmírným pocitem viny a studu
• pocit, že děláš něco, co musí zůstat tajemstvím – a jsi často velmi vynalézavá v tom, abys svoje přejídání utajila

Pokud teď u čtení souhlasně pokyvuješ hlavou, možná toužíš vědět: co se to tady sakra děje? Proč tohle dělám?

Pochopení faktorů, které k tomuto chování vedou, jsou velmi důležitou částí změny tohoto chování. To, že se na tyto faktory, které tvůj problém způsobují, zaměříš, budeš mnohem schopnější epizody přejídání postupně snižovat a pak i úplně odstranit.

Existují 3 hlavní faktory, které k tvému přejídání přispívají:

Přehnané soustředění se na váhu a vzhled těla

To je to, když svojí sebehodnotu posuzuješ zcela nebo z velké části podle toho, jak tvoje tělo vypadá a kolik vážíš. Tam, kde většina lidí posuzuje svou hodnotu na základě rozličných faktorů naprosto nesouvisejících se vzhledem (jako to, jak jim to jde v práci, jak dobří jsou přátelé nebo rodiče), ty hodnotíš to, jestli v životě za něco stojíš, podle toho, jestli máš dostatečně přijatelné tělo a jak ho vnímáš.

Máš velmi negativní body image.

Takové chování a přemýšlení vede k obsesivnímu posuzování svého těla a nerealistickému srovnávání se s ostatními. Podporuje to také to, že držíš diety, počítáš si kalorie a makroživiny, zakazuješ si jíst některá jídla – to vše ve snaze „zlepšit“ a „opravit“ svoje tělo.

Dietní omezení

Vyhýbání se některým potravinám nebo celým skupinám potravin. Vynechávání jídel. Různé omezující stravovací směry. Přísná pravidla a zákazy. Přísné počítání kalorií.

Zní ti něco z toho povědomě? Tohle všechno reprezentuje náročná dietní pravidla, která nám diktují co, kdy a kolik toho máme jíst.

Tyhle dietní pravidla („čokoláda je nezdravá a nesmím ji jíst“) jsou tak těžká a dlouhodobě neudržitelná, že když je dřív nebo později porušíš („oops, snědla jsem Kit Kat“), ujistíš sama sebe o tom, že teď už to za to nestojí („už je to jedno, dám si ještě celou Milku, tuhle bonboniéru a kyblík Hagen Dazs a začnu zítra od začátku“).

Tahle reakce je to, co způsobuje epizody záchvatovitého přejídání. Výsledek: stud, vina a pocity bezcennosti. Můžeš si nadávat za to, že tvoje silná vůle stojí za prd. Můžeš se děsit toho, jaké bude mít přejídání vliv na tvoje tělo a váhu. Takže se rozhodneš, že od zítra si nastavíš ještě přísnější režim. A pak tenhle cyklus neustále pokračuje.

Náhlé změny nálad

Stává se ti, že se začneš zčistajasna cítit smutná? Osamělá? Vystresovaná?

Tyhle nálady mají také přímý dopad na tvoje epizody záchvatovitého přejídání.

Je už tak dost vyčerpávající vyrovnávat se s těmito silnými emocemi, o to víc, když se do toho snažíš dodržovat striktní dietní pravidla. Proto si řekneš, že si zasloužíš něco, co ti náladu zlepší. Ale tím, že svoje dietní pravidla opustíš, staneš se víc náchylná k nespoutanému přejídání.

Není asi potřeba zmiňovat, že jedení našich oblíbených laskomin je skvělý dočasný zlepšovač nálady. Na nějakou chvíli zapomeneme na to, že se nějak cítíme.

Ale je možné, že to zaháníš do extrému, takže je potřeba, aby ses naučila víc stejně efektivních způsobů, jakými se budeš vyrovnávat s negativními stavy mysli (bez toho, aniž by ses obracela k záchvatovitému přejídání.)

Závěrem první části článku

Snažím se o to, aby moje články měly nějakou rozumnou délku, proto se k pěti krokové technice, jak postupně omezovat svoje epizody záchvatovitého přejídání, dostaneme v druhém dílu článku.

Dřív, než svůj problém začneš jakkoli řešit, je potřeba uvědomit si, co je jeho příčinou a k tomu sloužil tento článek.

Doufám, že sis tedy uvědomila, co za tvým problém stojí. Jsou to:

• nadměrné soustředění se na tvoje tělo a negativní body image
• diety, restrikce a pravidla, která řídí to, jak, kdy a co jíš
• negativní emoce a neznalost jiných strategií, než je jídlo, jak se s nimi vyrovnávat

To jsou věci, na kterých potřebuješ pracovat a můžeš s tím začít už dnes.

Nabízím ti svou osobní pomoc a můj ověřený systém, jak krok po kroku zlepšovat svůj vztah k jídlu a ke svému tělu. Učím ho ve svém kurzu SVOBODNÁ V JÍDLE.

 

Čerpala jsem z těchto zdrojů:

1.		Fairburn CG. Overcoming binge eating. London, UK: Guilford Press 2013.
2.		Grilo CM, Ivezaj V, White MA. Evaluation of the DSM-5 severity indicator for binge eating disorder in a community sample. Behaviour Research and Therapy. 2015;66:72-76.
3.		Fairburn CG. Cognitive behavior therapy and eating disorders. New York, NY: Guilford Press 2008.
4.		Fairburn CG, Cooper Z, Shafran R. Cognitive behaviour therapy for eating disorders: A “transdiagnostic” theory and treatment. Behavior Research and Therapy. 2003;41:509-528.
5.		Polivy J, Herman CP. Dieting and binging: A causal analysis. American psychologist. 1985;40(2):193.
6.		Fairburn CG. Cognitive behavior therapy and eating disorders. New York, NY: Guilford Press 2008.
7.		Stice E. Risk and maintenance factors for eating pathology: a meta-analytic review. Psychological Bulletin. 2002;128:825-848.