V dnešním článku chci mluvit o tom, jak přestat neustále myslet na jídlo, jak se zbavit neustálých a vtíravých myšlenek, které možná máš i ty. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem se točila v kolotoči neustálých diet, počítání kalorií a střídání různých způsobů stravování a bála jsem se, že už se nikdy nebudu cítit normálně, když jde o jídlo.

Předtím, než moje dietní éra odstartovala, jsem myslela na jídlo jen tehdy, když jsem měla hlad nebo když něco znělo opravdu lákavě. To zní docela normálně, že jo? Jediný „problém“ (nebo věc, kterou bych dnes změnila), který jsem tehdy měla s mým vztahem k jídlu bylo to, že jsem nevěděla, jak správně poznat, jak moc hladová nebo nasycená jsem.

Ale nebyl to pro mě tehdy nijak velký problém. Řekla bych, že v horizontu měsíce, nebo možná i týdne, byla moje stravovací rozhodnutí poměrně v rovnováze, ačkoliv jsem si nebyla úplně plně vědomá signálů, které mi tělo posílá.

Ve 14, kdy se moje tělo začalo přirozeně měnit, jsem poprvé pocítila potřebu donutit ho zmenšit se.

Začala jsem studovat úplně všechno, co jsem mohla o tom, jak zhubnout. Prošla jsem si několika dietami a pak objevila počítání kalorií. Tenkrát ještě na papíře, s kalkulačkou a tužkou v ruce (kalorické tabulky ani chytré telefony ještě neexistovaly). Vážení a zapisování všeho, co jsem snědla. A hodiny a hodiny cvičení.

Tohle všechno mě zavedlo do situace, kdy jsem se na jídlo soustředila 95% času. Po mnoha dlouhých letech intenzivního dietění (plus záchvatů přejídání a všeho mezi tím) jsem byla skutečně ve stavu, kdy jsem se bála, že normální vztah k jídlu už nikdy mít nebudu.

Cítila jsem se být skutečně v pasti. Nemohla jsem se vrátit zpátky, do doby před dietami, kdy mi bylo všechno kolem jídla úplně jedno. Což asi taky není úplně ideální, ale pořád lepší, než být uvězněná v kolotoči dieta/restrikce – přejídání – ohromný pocit viny a nesnášení se – dieta/restrikce. Pokud si něčím takovým taky procházíš, víš, jak moc je to fyzicky a psychicky vyčerpávající.

Ale nemohla jsem v tom už ani pokračovat dál, proto jsem tak moc šťastná, že jsem objevila intuitivní stravování.

Dnes jsem moc vděčná za to, že jsem ve stavu, kdy cítím ve vztahu k jídlu rovnováhu. Poslouchám svoje tělo. Jsem si vědomá toho, co mi dělá a co mi nedělá dobře. A dokážu, s naprostým klidem, dělat rozhodnutí kolem jídla, díky kterým se cítím dobře mentálně, fyzicky i emocionálně.

Což je to, o čem chci dnes mluvit: jak přestat neustále myslet na jídlo, obzvlášť pokud se teď nacházíš v situaci, kde jsem tenkrát byla já.

1.ZBAV SE DEPRIVACE/STRÁDÁNÍ

To je první věc, kterou bys měla udělat. Pocity deprivace vedou k bažení po jídle. Například, když sama sobě řeknu, že nesmím jíst sušenky a moje kamarádka přijde na návštěvu a přinese sušenky, okamžitě začnu předpokládat, že teď musím zapojit maximální množství své silné vůle a držet se od těch sušenek dál (pokud se „chovám správně“)

Smutné na tom je to, že možná tyhle sušenky ani nemám ráda. Ale protože věřím tomu, že je nesmím jíst, jsem k nim okamžitě přitahovaná magickou silou. To vytváří naprosto zbytečný chaos v mé hlavě.

Abych se tohohle nastavení mysli zbavila, musím si dát naprosté a bezpodmínečné povolení jíst. Když budu pokračovat v tom příkladu se sušenkami – když mám absolutní povolení jíst sušenky a moje kamarádka je ke mně donese, budu schopná se sama sebe zeptat, jestli je opravdu chci. Žádné drama okolo toho. Jen se v klidu rozhodnout: chci – nechci.

Když si řeknu, že je chci, můžu si dát kousek a uvidím, jestli je to něco, co mi chutná. Někdy, když si něčeho kousneš po tom, co sis dovolila to dát, zjistíš, že ti to vlastně vůbec nechutná.

Bezpodmínečné povolení jíst cokoliv je nicméně obrovský krok, který i mě dělal ze začátku problémy. Je psychicky náročné dovolit si to a zároveň nemít špatné svědomí a černé myšlenky na to, jak přiberu 50 kg.

Ale přesto je to jeden z nezbytných kroků, který pro své uzdravení musíš udělat, abys nakonec byla v jídle svobodná.

2. UŽÍVEJ SI JÍDLO

Jídlo by ti mělo přinášet radost a potěšení. Tvoje chuťové pohárky by v ideálním případě měly tak v 80% případů zažívat party. Prostě bys měla být z jídla nadšená!

Ráda si sama sebe představuju, jak jsem skutečně nadšená z jídla. Jsem s kamarádkou u sebe doma, uvařily jsme si společně fantastické lasagne (snažím se být hodně konkrétní) a zakusuju se do prvního sousta. Ty lasagne chutnají fantasticky.

Představuju si sama sebe, jak v klidu sedím a nedělám nic jiného, než že si vychutnávám, sousto po soustu, dokonalou chuť domácích lasagne. Směju se a mám radost z toho, jak se nám povedly. A užívám si každé sousto té úžasné souhry chutí a textury.

Neříkám, že se máš takhle cítit úplně pokaždé, když jíš. Ale říkám, že potřebuješ mít co nejvíc pozitivních zkušeností s jídlem jako ta, co jsem právě popsala.

Máš dovoleno užívat si jídlo! Ale na druhou stranu – jídlo by nemělo být naším jediným potěšením v životě.

3. UŽÍVEJ SI I JINÉ VĚCI V ŽIVOTĚ

Jak jsem už napsala, potřebujeme i jiné věci, které nám v životě budou dělat radost, než jen jídlo.

Věci jako vztahy, zábava, práce, prostředí doma, práce na osobním rozvoji. Je velmi důležité, abychom se snažili v důležitých oblastech našeho života posouvat dopředu a cítili se v nich naplnění. Je důležité, abychom nespoléhali na jídlo jako na jedinou věc, která nás dokáže „naplnit“.

Ještě jednou to zopakuji: jídlo by nám mělo přinášet radost. Je dovolené, abychom z něho měli radost. A není absolutně nic špatného na tom, když jsme z něho někdy naprosto a až přehnaně nadšení.

Neměla by to být ale naše jediná radost a věc, která nás dokáže uspokojit, v životě.

Tak by totiž jídlo zabíralo příliš mnoho prostoru v naší hlavě a nedovolilo nám soustředit se na věci, které jsou pro nás v životě důležité.

4. BUĎ SAMA SEBOU

Je potřeba, aby ses soustředila na to, co ti vyhovuje. Přestaň dělat věci, které „fungují kamarádkám“ a slib si, že najdeš to, co bude vyhovovat PŘÍMO TOBĚ.

Zeptej se sama sebe, jestli nejíš (a vlastně i necvičíš) nějakým způsobem jen proto, že to dělají lidé okolo tebe nebo že je to teď moderní. To, co by tě mělo zajímat, jsou věci, po kterých se cítíš dobře – fyzicky i psychicky.

Pokud si tvoje kamarádka počítá kalorie, jí podle paleo, cvičí kruháče…a tys to na základě jejího básnění zkusila, ale nevyhovuje ti to – nebaví tě to, stresuje tě to, vyčerpává tě to – máš právo nedělat to a zvolit si cestu, která bude třeba úplně odlišná od cesty všech okolo tebe, ale budeš se na ní cítit dobře a jako pravá ty.

 

Doufám, že ti tenhle příspěvek pomohl a zkusíš si teď víc povolovat, míň zakazovat, užívat si víc jídlo a hledat co nejvíc dalších potěšení a naplnění v životě. Věřím, že to nakonec povede k tomu, že budeš schopná myslet na jídlo méně často a naopak si víc užívat života.