Tento článek je inspirovaný otázkou, kterou jsem dostala od jedné slečny na Facebooku: „Zajímalo by mě, jestli se ti taky stává, že ti někdy nejde poslouchat svoje tělo a z intuitivního stravování „vypadneš“? Pokud ano, jak to řešíš, aby ses dostala zpátky?“

Miluju tuhle větu, protože je naprosto pravdivá.

Někdy se mi skvěle daří a já se cítím bezvadně, že mi to poslouchání vlastního těla tak jde. A někdy dostávám lekci. Nikdy ale neselhávám. A nikdy neselháváš ani ty. Nic jako selhání totiž neexistuje – existují jen lekce, které dostáváme.

Zapomeň na slovo selhání.

Když jsem byla ještě chronický dietář, připadala jsem si pořád jako naprostý a neustále selhávající lůzr. Bez ohledu na to, jak se mi dařilo v ostatních oblastech života – měla jsem dobré známky ve škole, pak se mi slibně rozjelo podnikání a další úspěchy, měla jsem pocit, že kvůli tomu, že selhávám v jídle, žádný úspech se nepočítá. Moje dietní mentalita ve mně byla tak silně zakořeněná, že jsem všechny svoje životní úspěchy a neúspěchy spojovala s jídlem.

Ve vědomém/intuitivním stravování se nedá chybovat. Od začátku do konce je to proces. To, co bych dřív pokládala za selhání, teď vidím jako příležitost k tomu se něco (o sobě) naučit. Není absolutně žádný problém zase se k tomu vrátit, když to vidím jako lekci a ne svoje selhání.

Není to úžasné? Vědět, že nemůžete udělat chybu a že všechno je neustálý růst a posouvání se vpřed (i když můžeme cítit, že jsme udělali krok dozadu nebo něco zvorali).

Ale zpět k otázce: „…jestli se ti taky stává, že ti někdy nejde poslouchat svoje tělo a z intuitivního stravování „vypadneš“? Pokud ano, jak to řešíš, aby ses dostala zpátky?“

Ano, mívám chvíle, kdy svoje tělo neposlouchám. Někdy je to omylem (prostě se úplně zapomenu sama sebe ptát jak se cítím a co v tu chvíli potřebuju) a někdy je to schválně (třeba prostě chci jíst dál). Ať už je to z jakéhokoliv důvodu, nemám z toho špatné svědomí (a i když ho zpočátku mám, připomenu si, že pocit viny a nadávání si nikdy situaci nepomůže a přestanu na to myslet). Pocit špatného svědomí z něčeho, co nijak nemůžu ovlivnit (už se to stalo), mi nijak nepomůže – naopak to všechno jen zhorší.

A jak se pak dostanu zpátky k intuitivnímu stravování?

Před chvílí jsem napsala, že se vrátit můžeme jednoduše – když ÚPLNĚ VŠECHNO – co se povedlo i co se nepovedlo, bereme jako součást pokroku, učení se. Abychom se z těchto lekcí dokázali poučit, musíme komunikovat sami se sebou (občas svým klientkám říkám, že se musí stát svou nejlepší kamarádkou, protože si budou sami se sebou povídat hodně často :-)). Tady je několik z otázek, které si můžu položit, když dojde k danému scénáři.

1.Scénář

– omylem jsem neposlouchala svoje tělo. Tohle si můžu sama sobě říct: „Ty jo, ani jsem si neuvědomila, že jsem teď snědla tak moc jídla, až je mi z toho špatně. Nejsem vystresovaná? Nebo nervózní? Mám z něčeho úzkost? Co by mi pomohlo, abych se v téhlé chvíli dokázala cítit klidněji?“

2.Scénář

– schválně jsem neposlouchala svoje tělo. „Je v pohodě, že někdy chceš prostě jíst hodně a nezastavit se, když už se cítíš příjemně najedená. Teď, když ses schválně nezastavila a jedla dál, jak se cítíš? Udělalo ti to dobře? Chtěla bys ten samý pocit zažít někdy znovu?“

3.Scénář

– snažím se poslouchat svoje tělo, ale mám pocit, že prostě nemůžu přestat jíst. „Věříš opravdu upřímně tomu, že si tohle samé jídlo můžeš dát kdykoliv znovu? Není nějaká část tebe, která se cítí omezovaná nebo vinná, když sní tohle jídlo? Je tu ještě něco dalšího (zkušenosti, myšlenky, pocity, komentáře), co v tuhle chvíli způsobuje, že se cítíš v napětí, ve stresu nebo „blbě“ obecně? A pokud ano – co pro tebe tohle jídlo v tuhle chvíli dělá? Může to být třeba: otupuje tvůj stres, pomáhá ti cítit se komfortně, je to pro tebe rozptýlení, utišuje tvojí mysl…“

Komunikování sama se sebou podobným způsobem mi pomáhá nezůstat zaseklá v situaci, ve které se cítím špatně. Pomáhá mi také rozpoznat moje vlastní vzory myšlení a chování a lépe se s nimi vyrovnat, takže můžu svému tělu poskytnou to, co potřebuje, jinak než ve formě jídla (vztahy, zábava, radost, fyzická aktivita…).

Je tu ještě nějaký jiný scénář, který bys byla ráda, abych prošla? Napiš mi dolů do komentáře a já se ti budu snažit co nejlépe odpovědět.

Vím, že o těchto věcech se snadno píše, ale hůře se aplikují v praxi, proto je extrémně důležité, abys měla podporu. Pokud budeš potřebovat poradit s vědomým stravováním, nasloucháním svému tělu a nalézt pro tvé tělo nejzdravější a nejlepší váhu, přidej se do naší online komunity Vědomé stravování.

Další tipy, jak se přestat přejídat a naučit se naslouchat svému tělu, najdeš v tomto návodu: 5 kroků k tomu, jak se přestat přejídat.