Článek od Zuzky Skálové, který původně napsala jako příspěvek do FB skupiny. Uveřejněno s jejím souhlasem.

 

Je nás spousta, koho trápí kila navíc. A spousta z nás se trápí zbytečně, trápí se jen s domnělými kily navíc a není se co divit, vliv dietní kultury na společnost a strach z tloušťky (nebo dokonce odpor k tloušťce) je dnes obrovský.

Ale je tady i spousta žen, které mají skutečná kila navíc.

Navíc vzhledem k čemu?

Vzhledem ke své přirozené hmotnosti.

Naše tělo má geneticky nastavenou svou optimální hmotnost, tzv. weight set point. Přesněji řečeno svoje optimální váhové rozmezí.

Každé tělo má tohle váhové rozmezí svoje vlastní.

A právě takové je pro organismus přirozené, zdravé a nejlépe funkční.

Protože existuje spoustu přirozených velikostí i tvarů těl, může mít 10 stejně vysokých žen tento weight set point různý. Zatímco já budu mít například okolo 75 kg, moje sestřenice bude mít 58 kg, moje spolužačka zase 85 kg, moje sestra 65 kg, druhá sestra 80 kg a kamarádka 50 kg. Všechny při stejné výšce. Přirozeně, bez jiných hmotnost ovlivňujících faktorů (diety, přejídání, zpomalený-úsporný metabolismus, nemoc, léky, hormony,…).

Některé ženy jsou od přírody větší, silnější, širší, robustnější, tlustější – a nebýt fatphobic prostředí, tak to nikdo neřeší. Je to tak přirozené.

Nepopírám, že část lidí má svou nadváhu způsobenou tím, že jednoduše jedí více, než jejich organismus žádá. Určitě také. Ale není to zdaleka jediný důvod, proč mají lidé nadváhu, ZDALEKA NE!

Je hodně lidí, kteří se do své nadváhy doslova prodietovali.

Tím se jejich metabolismus značně zpomalil, organismus začal na svou ochranu fungovat v úsporném režimu, mají snížený pocit hladu (mají chutě, ale “nemají hlad”, zatímco organismus má věčný hlad, protože dlouhodobě nedostává adekvátní příjem potravy pro plnohodnotné fungování – musí šetřit), hormony hladu a sytosti a stresu jsou vylučovány v jiném množství, než je běžné při přirozeném fungování.

Zůstali uvězněni ve své nadváze – jedí relativně málo nebo “jen” normálně, ale protože je metabolismus zpomalený a funguje úsporně, nehubnou. Ale protože je jejich nadváha obtěžuje už i zdravotně a pocitově (tíha, klouby, zátěž na kardiovaskulární systém atd), zhubnout chtějí anebo potřebují.

Co tedy udělají, aby skutečně ZHUBLI?

“Logicky” – jídlo ještě uberou (nebo přidají více pohybu). A hlad + stres organismu se tak ještě zvětší.

Jedí málo, cvičí, něco ze své nadváhy takto zhubnou, možná dokonce takto dokáží dosáhnout i své normální váhy za pomoci své obrovské vůle a odříkání. A pokud si dosaženou váhu budou chtít takto i nadále udržet, půjde to jen takovým způsobem, jaký použili pro zhubnutí: velikou silou vůle, odříkáním, velkou disciplínou. Jinými slovy – budou muset už napořád “držet dietu”. Už jen ta představa je frustrující.

Jsou v pasti – buď budou jíst aspoň trošku normálně a udržitelně, ale zůstanou ve své nadváze (což u vyšší nadváhy obnáší i nějaké ty zdravotní nepříjemnosti a může to být opravdu obtěžující) anebo budou mít zdravější hmotnost, ale za cenu neustálého hlídání se, držení se (silou vší vůle), neustálých chutí, výčitek a přibírání při porušení režimu.

Ani jedna z těchto dvou možností nezní moc povzbudivě. Ale opravdu jsou jen tyto dvě možnosti? Já jsem přesvědčená, že je ještě jiná cesta.

Dát organismus a jeho metabolismus zase do pořádku!

Ale jak to udělat, můžeme pro to vůbec něco udělat?

Můžeme začít pořádně jíst! Denodenně a dlouhodobě.

Organismus takto po čase pozná, že už okolo není nedostatek, že je jídla dlouhodobě dost a že už může přestat úzkostlivě šetřit. Že už nemusí déle zůstávat v úsporném režimu, který je pro ně stresový a nežádoucí. A přejde tak postupně do normálního, plnohodnotného režimu fungování.

Nejprve pocit hladu paradoxně vzroste (dosud byl kvůli úspornému režimu utlumený-což není nic přirozeného). Není třeba se lekat, cítit hlad je přirozená dovednost těla. TADY HMOTNOST DOČASNĚ JEŠTĚ VZROSTE (což bývá u vyšší nadváhy obzvlášť nepříjemné).

Moje rada: brát tohle bez emocí, čistě rozumově, jako nutnou součást procesu nápravy metabolismu a jako nezbytnou etapu na cestě za zdravou váhou a zdravým fungováním těla.

Co jsou 3-4 (?) měsíce ještě vyšší váhy oproti zbytku života na mnohem pohodlnější váze? Na zdravější váze, dosažené navíc bez toho vyčerpávajícího a urputného úsilí?

Kdybychom chtěli jíst intuitivně ve stavu, kdy je organismus v úsporném režimu (a necítíme tedy fyzický pocit hladu správně), budeme se pravděpodobně podjídat a organismus se z úsporného stavu do toho plně funkčního nikdy nedostane. Přesněji řečeno kdybychom chtěli jíst podle fyzického pocitu hladu (protože jíst intuitivně by šlo – intuitivní jedení neznamená zdaleka jen fyzický hlad, ale i potřebu jíst, myšlenky na jídlo, poslouchání chutí apod).

Po určitém čase se hlad i chutě začnou zmírňovat a uklidňovat, jak se hladiny hormonů hladu a sytosti díky dostatku jídla stabilizují na normálních hladinách.

Potřeba jídla se zmenší a my začneme jíst přirozeně míň, bez pocitu nějakého snažení a omezování. Dostaneme se tak nevědomky na příjem, který pro náš současný stav nadváhy bude přirozeně hubnoucí.

A tady začne pozvolné, přirozené hubnutí, které je dlouhodobě udržitelné a tělo si ho řídí samo, my pouze jíme tak, jak si naše tělo žádá. Intuitivně.

Ne podle vypočítaných hodnot. Ne podle toho, kolik by se mělo. Ne podle toho, kolik toho snědí druzí.

Podle potřeb našeho těla. A ty potřeby nezahrnují jen fyzický hlad. Můžou to být chutě, rozhodnutí jíst dál z jiných důvodů než je fyzický pocit hladu apod.

Bude to radostné, osvobozující, bude to úleva a hlavně konečně pohoda!

Otázka k zamyšlení: Jste ochotní na chvíli přibrat, abyste opravily svůj metabolismu zpomalený dosavadními hubnoucími pokusy?

P.S. Pokud ses právě teď rozhodla, že je čas to změnit a chceš k tomu trošku dopomoct, jsem tu pro Tebe!