Důležitost „líbánkové fáze“ a jak jsem se ji snažila přeskočit – 2. část

Tohle je pokračování příběhu Zuzky Skálové, 1. část si můžeš přečíst tady. Uveřejněno s jejím souhlasem.

“Já si fakt nic neodpírám, dovolím si už úplně všechno a stejně se teď večer co večer přejídám, i dnes večer!”

Po přejedení – otázka k zamyšlení:

Cos měla dnes k snídani, svačině, obědu, … ?

  • 1. neměla jsem vůbec hlad ani chuť, bylo mi ještě špatně z včerejšího přežrání, tak jsem potřebovala žaludku odlehčit, poslouchala jsem tělo a tak jsem neměla nic, první jídlo jsem si dala až ve 4, když mi konečně trochu vytrávilo a slehlo – tady jsem si řekla, že je pravý čas dát si jídlo.
    Za hodinu po jídle jsem dostala ale dostala takový hlad, že mi normální večeře nestačila, potřebovala jsem se dojíst vším možným, co tu bylo…
  • 2. posnídala jsem mističku ovesné kaše s proteinem, malinami a lžičkou ořechového másla, k svačině si dala bílý jogurt s půlkou banánu a k obědu kuřecí prsa s rýží a 2 kostičky 85% čokolády, ke svačině jsem si dovolila fearfood-donut a povečeřela těstoviny s kuřecím masem a špenátem a zase 2 kostičky 85% čoko.
    Byla jsem najezená, jídlo mi chutnalo, nemohl to být hlad ani nespokojenost, hlad to nebyl 100% – spíš rozežranost, touha prodloužit si tu pohodu — kdybych neseděla u seriálu a šla hned něco dělat, tak se nepřežeru! A taky, kdyby tu vůbec nebyly špoustěče jako ořechové máslo, zmrzlina, sladkosti,.. už je raději nebudu kupovat!
  • 3. snídala jsem 2 rohlíky s máslem a rajčátky +2 sušenky, svačila tvarohový koláček, obědvala zelnou polévku a těstoviny s rajskou a masem+čok.tyčinku, svačila kousek bábovky a večeřela 2 rohlíky s máslem, šunkou a sýrem a zmrzlinu.
    Ale stejně jsem se nakonec po večeři přežrala!!
    Nefunguje to! Dávám si všechno, co chci, normální, oblíbené – a furt mi to nestačí! I tak mám potřebu se přímo přežrat! Musím to zastavit, jinak se vyžeru o dalších xx kg, už teď jsem v nadváze. Jíst normálně i s dobrotami mi nestačí, uspokojí mě jen přímo přejedení!“

Nestačí? Pak je to pořád málo.

Je jedno, jak moc toho je objektivně, pro Tebe a Tvůj aktuální stav může být i normální nebo větší množství málo.

A když je to málo, je to restrikceA restrikce spouští přejídání.

Přejídání tu bude, dokud tu bude restrikce. Pokud se chceš zbavit přejídání a přitom jíš třeba přes den málo, podkopáváš si nohy. Motáš se v kruhu a bude to trvat mnohem déle, než by mohlo!

Kdy to nebude restrikce? Když budeš jíst od rána dost. A jíst to, co chceš. (tip: jídla, která si vždy dáváš jen v rámci přejídání, si dávej už od rána)

I když přes den nebudeš mít hlad ani chuť, i když nebudeš mít vůbec potřebu jíst, i když bys to v pohodě vydržela bez jídla, i když by Ti stačil lehký salát nebo jen snídaně – to je mimochodem přes den úplně běžné, zvlášť, když je práce, program.

Tady je dobré říct si:

A přesto se najím! Nevynechám! Uzdravuju tělesné fungování, musím jíst pravidelně a hodně přes den.

Od rána. Hodně. Jídla, která chci. Jídla, co se jedí na snídaně a další hlavní jídla. Nemusí to být jen bezpečná ovesná kaše nebo vajíčka či tmavý chléb s cottage; můžou, ale ať se dostanou na řadu i obyčejnější věci jako loupáčky s máslem a medem, sladké müsli/čokokuličky s mlékem, obyčejný chleba s paštikou apod.; snídaně i jídla, co známe z různých hotelů, táborů, lyžáků a tak…).

U hlavních jídel to bude DOST, až si řekneš:

  • Tak… Teprve teď jsem fakt spokojená a už nutně nepotřebuju jít si pro další;
  • teprve teď mi to opravdu stačí;
  • nepotřebuji už jít do skříňky/ledničky/obchodu pro osmou věc, dnes bylo sedm věcí akorát, co jsem potřebovala sníst k tomuto spokojenému pocitu.

Hlavní otázky zní:

  1. jíš přes den od snídaně PRAVIDELNĚ? (už delší dobu, opravdu každý den?)
  • snídáš ráno?
  • máš mezi jídly odstupy KRATŠÍ než 4h, lépe 3h?
  • jíš alespoň 4x denně, lépe 5-6x?
  1. jíš přes den od snídaně DOST HODNĚ?
  • jíš opravdu větší porce než je “obvyklé”?
  • když dojíš, přidala by sis ještě, kdybys “mohla”? (MŮŽEŠ! tak si přidej!)
  1. jíš přes den jídla, na která máš CHUŤ?
  • dáš si k svačině klidně koblížky, i když jsi měla k snídani koláčky?
  • vybereš si na oběd Tvůj oblíbený řízek, i když jdete večer na pizzu?
  • dáš si po večeři čokoládu, i když už jsi dnes měla “hodně” sladkostí?

– přibírání:

  1. bereš ho jen jako logickou SOUČÁST líbánkové fáze?
  • většinou přechodnou, co se týká kil “navíc”
  • holky s podváhou samozřejmě přiberou část hmotnosti trvale, i když kila přibraná “navíc” taky budou mít jen dočasně
  1. uvědomuješ si, že pro každé konkrétní tělo existuje (geneticky) dané tzv. optimální váhové rozmezí, kde organismus funguje nejefektivněji a nachází se v největší pohodě?
  • a když budeš chtít váhu udržet níž, problémy s jídlem se budou ještě prohlubovat? (chutě se přejídat budou častější a stále větší, fyzicky budeš v trvalém nedostatku-tělo bude strádat a psychicky Ti bude čím dál hůř?)
  • že existují různé typy těl?
  • že můžeš mít své přirozené váhové rozmezí “dle BMI oficiálně” v pásmu nadváhy (ale pro Tvé tělo to NENÍ nadváha, nýbrž normální zdravá váha) nebo naopak zase přirozeně u hranice podváhy (opět jen dle teoretického BMI a pro Tvé tělo je to váha normální)?
  • že ani jedno není dobře nebo špatně, když je to tak přírodou dané?
  • že dokud bude restrikce, bude i přejídání a tím pádem přibírání?

Nezaměřuj se na přibírání. Zaměř se na restrikci, která je důvodem zvýšení jedení a přejídání.

Závěrem:

Líbánková fáze je takovým posledním následkem dosavadních restrikcí. Musíme ji nechat proběhnout. Dovolit tělu i psychice se dojíst, dosytit, nabrat sílu. Vzpamatovat se. Dovolit organismu nabrat si i do zásoby (pro případ další restrikce-dalšího hladomoru) – je to biologická ochrana organismu před dalším nedostatkem a tak je třeba to brát.

Toto musí proběhnou, aby pak organismus mohl dát vše zase do pořádku (chutě, hlad, hmotnost, spalování, únavu->energii apod).

Dovolme mu to.

Nikdy jsme mu to nedovolily, vždy jsme ze strachu z vysoké váhy nasadily další restrikci dříve, než tělo mělo šanci dát se zase dohromady. Nebo jsme si sice dovolily se přejídat, ale s obrovskými výčitkami a hlavně plánem to zase zhubnout v budoucnu. I jen hrozba restrikce zvyšuje přejídání.

Restrikce dokážou být hezky skryté – přes den málo (šetřit kcal) x večer hodně; dieta x přejídání; vidina diety x přejídání dokud můžu; málo jídla přes týden x hodování o víkendu; zdravá jídla x cheatmeals/cheatdays; IF půsty x okno s jídlem; hubnutí x jojoefekty; v prosinci si cukr ještě dovolím x v lednu ho načas vynechám; teď si dám ještě pohov x od prvního se zas budu SNAŽIT;

Líbánková fáze má být takové uvědomění, že tohle už mám povoleno navždy.

Nemusím si to rychle užít a nacpat to do sebe všechno a na sílu dnes, protože od zítra už chci jíst normálně… ani tento měsíc, protože od prvního už “bych nechtěla” přejídat se/jíst tak nenormálně moc. Dávám si dnes k obědu výborné palačinky s nutellou a raději jich sním hned 10, protože další “bych měla” jíst minimálně až za 5 dní..
Ne. Můžu si je usmažit klidně hned dneska k večeři, jestli chci!

A když mi to nebude stačit, dám si je i zítra. I pozítří. Klidně je budu obědvat celý týden, jak je libo.

Chci se dostat z přejídání. Všechny restrikce odstraním a půjde to.

Jen je třeba opravdu jist denně od rána dost a pravidelně. Tohle nevím proč i mně dlouho unikalo a přes den jsem s jídlem šetřila (a večer si dopřála – taková pseudo líbánková fáze, jen napůl). Tak jsem sice přibrala, ale tělo jsem nikdy nedostala do toho stavu, o který šlo. Možná to teď tak má hodně z Vás. Bojíte se to pustit úplně. Brzdíte to aspoň přes den, brzdíte to i jinak.

Pusťte to!

Přibrat není morální zločin.

Ostatní si zvyknou. Po pár “nutných” poznámkách na Vaše přibrání si zvyknou. Budou muset. A vy se konečně úplně uzdravíte.

A pokud budou kila, která už tělo potřebovat nebude, časem je pustí a je pravděpodobné, ze zhubnete i s pizzou, zmrzkou, s knedlíky a omáčkami. Protože teprve když je organismus v rovnováze, do které jste ho dostali, dokážete teprve jíst intuitivně a vnímat, kolik tělo potřebuje (naučíte se už vnímat jeho signály).

Paradoxně tak za rok či dva můžete skončit na stejné váze, kterou si teď nemůžete udržet jinak než velkou dřinou, omezováním a silou vůle = restrikcemi (pokud je tato váha zrovna Vaše přirozená).

Jen ta “oprava” fungování organismu z úsporného na plně funkční zahrnuje právě přibrání. Proto je v dnešní „fatphobic době“ veliká odvaha jít do toho. Ale stojí to za to!

Je to pak veliká úleva, je to taková svoboda! Vybojujte si to!

Žádnou sílu vůle a vyčerpávající úsilí k udržení váhy potřebovat už nebudete.

Moc Vám to všem přeju! A co nejdřív!

Srovnat si to v sobě.

Rozhodnout se.

A pak to udělat. Klidně už dnes – hned dnešním jídlem.

Zuzana Skálová

P.S. Jestli chceš najít místo, kde se všichni podporují, místo plné rad, tipů a zkušeností, přidej se do naší FB skupiny.

Já jsem Katka.

Po mnoha letech boje s jídlem a svým tělem, uvěznění v kolotoči restrikcí a přejídání, šílených pocitech viny, hanby a nesnášení sebe sama jsem se konečně rozhodla říct DOST. Přestala jsem hledat odpovědi venku (u výživových poradců a v knihách o stravování) a začala je hledat uvnitř sebe. Naslouchat svému tělu a respektovat ho. Začala jsem se mít ráda a díky tomu přistupovat ke zdraví a návykům SKUTEČNĚ zdravě a trvale udržitelně. Chci v tom pomoci i tobě :-)

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..