K napsání dnešního článku mě inspirovala jedna skvělá slečna v kurzu Svobodná v jídle, která se ptala, jak se má donutit doma uklízet (ano, ve skupině je tak úžasná atmosféra, že tam řešíme nejenom svůj vztah k jídlu, cvičení a své postavě, ale i úplně všechno ostatní. Jak ale uvidíš za chvíli, ono to všechno se vším souvisí).

Úklid je pro ní něco, co v ní vyvolává negativní pocity, odpor, nechuť. Ví, že by to dělat měla a cítila by se v hezky uklizeném bytě líp, ale ten odpor k tomu je tak silný, že se většinou prostě nedokáže přemoct.

A napsala i pocity, které při pomyšlení na úklid zažívá: úzkost, strach, smutek, tlak, pocity trapnosti a neschopnosti. Přijde mi to úžasný. Ne samozřejmě proto, že bych jí negativní pocity přála.

Ale vidím v tom fantastickou paralelu s přístupem, který má spousta z nás k jídlu a ke cvičení.

Zdravé stravování je něco, o čem všechny víme, že je to zdravé, prospěšné, že nám to pomůže cítit se lépe ve svém těle. Mít ze sebe dobrý pocit a cítit víc energie. Ale z nějakého důvodu to prostě neděláme. A pak máme přesně ty pocity, které už jsem popisovala ve spojení s tím úklidem – pocit tlaku na sebe sama, úzkost z toho, že to nedělám, pocit viny a neschopnosti.

Zvedněte ruku, kdo se v tom vidí. Já tedy rozhodně. Už tedy ne v přístupu k jídlu a cvičení, protože tyhle oblasti jsem v rámci práce na sobě sama už vyřešila a cítím už tu svobodu, kterou učím právě v kurzu.

Ale projevuje se to u mně v jiných oblastech. A možná se to projevuje i u tebe v nejrůznějších oblastech: v péči o pleť, učení, vaření…nebo právě v tom úklidu.

Kdykoliv u sebe pozoruju projevy odporu k nějaké činnosti, o které vím, že je prospěšná, ale zaboha se k ní nemůžu dokopat, zastavím se a ptám se sama sebe, odkud ten odpor pochází.

A co velmi často zjistím je, že je kvůli energii, se kterou k té činnosti přistupuju.

Kdykoliv se mi do něčeho nechce, většinou je to proto, že mám v hlavě, že to MUSÍM DĚLAT. Že je to moje povinnost. Když k čemukoliv přistupujeme z téhle pozice, takové to malé dítě, rebel uvnitř nás se zapře a prostě to dělat nechce. Můžeme proti tomu bojovat silou, ale to si myslím, že není trvalé řešení. A hlavně to neřeší ty negativní pocity, které jsou s takovým přemáháním se spojené.

Pro mě je třeba v tuhle chvíli největší výzva starat se pravidelně o svou pleť. Dřív jsem to moc pravidelně nedělala, snažila jsem se to mít co nejdřív za sebou, dost často jsem se na to i úplně vykašlala. Měla jsem z toho zároveň i špatný pocit, protože jsem věděla, že když to nebudu dělat, budu si to za pár let hodně vyčítat.

A každodenní pohled na smutnou a zašedlou pleť s pupínky taky na radosti nepřidá. Přesto mě ale tohle nedokázalo přimět k tomu, abych tu péči o pleť skutečně pravidelně dělala.

Přišla jsem na to, že když k péči o pleť přistupuji s jinou energií, tedy s takovou, kdy to neberu jako povinnost, ale jako radost – chvilku pro sebe samu, láskyplnou péči o mě samotnou, nádhernou chvíle s přírodními a úžasně vonícími přípravky – tak tohle všechno přispělo k tomu, že péči o svou pleť beru jako rituál, něco krásného a něco, co si užívám a vím, že to dělám pro sebe samu.

Jakmile jsem změnila to, jak o tom přemýšlím a jaké z toho mám pocity, najednou se změnilo i to, jak se chovám.

A je to podle mě úžasně přenositelné i na oblast jídla a cvičení. Pokud ti tvoje stravování přináší negativní pocity, zamysli se nad tím, s jakou energií k tomu přistupuješ. Děláš to jen proto, že musíš – abys zhubla nebo byla zdravá? Vnímáš to jako opruz, který tě v životě omezuje?

Stejně tak cvičení – představa toho, že by ses nějak hýbala, v tobě vzbuzuje odpor? Nebereš náhodou cvičení jen jako nástroj, kterým se hubne a pálí kalorie?

Co kdyby ses na to začala dívat jinou optikou?

Co kdybys to začala dělat pro svoje tělo a mysl?

A rozhodně to nemyslím v tom smyslu, že by ses to tělo snažila nějak měnit nebo opravovat. To je podle mě přesně ten důvod, proč se ti u toho nedaří vydržet. Co kdybys to dělala proto, že:

• máš pak lepší náladu
• víc energie
• líp ti to myslí
• líp se ti spí?

Co kdyby to dělala jako projev sebelásky a péče o sebe sama?

Opravdu ti doporučuju, abys přestala upínat svou pozornost na ten výsledek, kterého se snažíš dosáhnout (hubenější tělo, uklizenější byt), ale na ten proces, který k tomu povede. Užívala si to, udělala si to co nejvíc radostné. Dělala to tak, aby tě to bavilo a přinášelo pozitivní pocity a aby ses nenutila do ničeho, co pro tebe není přirozené.

Řekla bych, že s takovou změnou přístupu k jakékoliv oblasti tvého života docílíš toho, že to budeš dělat pravidelněji, konzistentněji a s mnohem, mnohem příjemnějšími pocity.

Dej mi vědět, jestli se vidíš v tom, co jsem teď napsala.

V jaké oblasti tvého života třeba cítíš nechuť a odpor a jak by se dal tvůj přístup k tomu změnit.

P.S. Často u žen vídám, že jejich rezistence k pohodovějšímu stravování a pravidelnému pohybu pramení z negativního vztahu k vlastnímu tělu. Chceš se dobře starat o něco, co vlastně nemáš ráda? Pokud to děláš, děláš to proto, že myslíš, že „musíš“, není tam ta chuť dělat to z lásky sama k sobě. Pojď to změnit! Pomůžu ti transformovat vztah, který sama k sobě máš v kurzu VÍC NEŽ JEN TĚLO.