Intuitivní stravování je název, který vlastně moc nemusím. Je příliš abstraktní, většina lidí ani neví, co si pod ním má představit. Případně o něm koluje spoustu mýtů a ženy ho pak zavrhnou dřív, než si o něm zjistí pravdu.

Intuitivní stravování je stravování přirozené, normální. Způsob, jakým bychom jedly, kdybychom nežily ve světě, kde se z honby za co neštíhlejší postavou stal standard. Ve kterém by se nedémonizovaly některé potraviny a jiné by se naopak nevyzdvihovaly. Ve kterém by nevládlo černobílé myšlení, dělení na „zdravé“ a „nezdravé“, „správné“ a „hříšné“.

V takovém světě bys jedla prostě normálně. O jídle bys ani tak moc nepřemýšlela a jen by jsi naslouchala svému tělu, které by ti řeklo, kdy má hlad a kdy už ho nemá. Jaké potraviny mu dělají dobře a jaké zase moc ne. Po čem se cítí skvěle a energicky a po čem unaveně a líně.

Intuitivní stravování naprosto změnilo můj život.

Zápasila jsem se svým vztahem k jídlu ROKY. A to vůbec nepřeháním – začalo to v mých 14 letech, což je šíleně brzy, ale dietní kultura ovlivňuje už i mladé slečny a já jsem byla jednou z jejích obětí.

Strávila jsem skoro 20 let bojem s restrikcemi a omezováním potravy, přejídáním, obsesivním kontrolováním všeho, co jím. Snažila jsem se zmenšit svoje tělo, cítila vinu a ostudu kvůli jídlu, které jsem jedla.

Postupně jsem se dopracovala i k záchvatovitému přejídání, což je porucha příjmu potravy, stejně jako třeba anorexie nebo bulimie.

I emoční stravování byl můj každodenní nepřítel. Všechny svoje nepříjemné pocity jsem držela uvnitř sebe a cítila se neskutečně sama.

Cítila ses někdy taky tak? Říkala sis jako já tehdy: „Co je se mnou sakra špatně?“ a „Proč nemůžu být normální?“.

Před asi 5 lety jsem narazila na zahraničních stránkách na pojem intuitivní stravování. U nás to byl ještě ne úplně známý pojem a když už jsem nějaký článek na to téma četla, zjistila jsem později, že to pochopení toho, co to znamená, ještě chybí.

Upřímně, nejdřív jsem si myslela, že je to úplná blbost. Nějaká nová dieta, která bude stejně k ničemu, jako všechny ty předešlé.

Hodně mírně řečeno – byla jsem skeptická. Ale řekla jsem si, že tomu dám šanci, v té době jsem byla na dost velkém dně a říkala jsem si, že stejně nemám co ztratit.

Jak já jsem se mýlila!

Když jsem se ponořila do toho tématu, ohromeně jsem zjistila, jak se mnou všechno rezonuje.

Uvědomila jsem si, jak mě v tomhle směru formovalo moje dětství a výchova, moje okolí, když jsem vyrůstala i dietní kultura, ve které žiju.

Jak tohle všechno přispělo k problémům s jídlem, se kterými jsem bojovala. Proč se cítím tak, jak se cítím, když jde o jídlo a mojí postavu. A taky jak můžu zavřít dveře za svou minulostí a pokračovat v životě, ve kterém budu jídlo milovat a budu pomáhat dalším ženám s tím samým.

Začalo mi to najednou dávat naprostý smysl!

Studium intuitivního stravování mi dalo ohromnou úlevu a naučilo soucitu se sebou sama: moje minulost je moje minulost a nic z toho nebyla moje vina.

Obviňovala jsem samu sebe po celé roky z toho, jak jsem neschopná a nedokážu jíst normálně ani se držet nějakého režimu. Pravda byla taková, že příčinou toho byla souhra mnoha faktorů, jako moje výchova, genetika a dietní kultura.

Pokud i ty obviňuješ samu sebe z toho, že máš strašný vztah k jídlu, PŘESTAŇ.

Co je to vlastně to intuitivní stravování?

Má hlavní 3 charakteristiky:

1.Jíst z fyzických spíš než emocionálních důvodů

2.Spoléhat se na vnitřní signály našeho těla o hladu a nasycení

3. Dát sama sobě ničím podmíněné povolení jíst cokoliv

Intuitivní stravování je vědecky ověřený způsob stravování, který je spojován s nižším výskytem poruch příjmů potravy, zlepšením vnímání vlastního těla, snížením kolísání tělesné váhy, zlepšením důvěry v sama sebe a nižším BMI.

Tohle všechno je přesný opak toho, k čemu vedou diety a omezující způsoby stravování: zvýšený výskyt poruch příjmů potravy, narušené a negativní vnímání vlastního těla, jo-jo efekt (neustálé kolísání váhy) a zvýšené riziko toho, že přibereme mnohem víc kg, než na kolika jsme začínaly.

Doporučuji přečíst třeba tento článek (anglicky) , který vysvětluje, jak tým vědců sledoval 31 dlouhodobých studií, které se věnovaly dietám a zjistili, že velká většina těch, kdo nějakou dietu drželi (a pozor, mezi diety řadím i v dnešní době tak populární počítání kalorií a makroživin), přibrali mnohem víc kilo než kolik jich zhubli, o několik let později.

Takže, když diety a restrikce nefungují, jak může fungovat intuitivní stravování?

Tento typ stravování, ačkoliv je naopak, než si většina lidí myslí, je mnohem víc než jen „jedení všeho co chceme kdykoliv to chceme“.

Vede nás k tomu, abychom se zbavily dietní mentality, naučily se vnímat pocity hladu a nasycení (a řídily se jimi), usmířily se s jídlem, poradily si se svými emocemi jinak, než jídlem, respektovaly svoje tělo, cvičily pro radost ze samotného pohybu a celkově tak vyléčily svůj vztah k jídlu i ke svému tělu.

Cílem je (znovu)objevit intuitivního jedlíka, kterého v sobě každá máme. Všechny jsme se narodily s tím, že umíme jíst intuitivně, ale faktory jako dietní kultura nebo vnější síly, jako rodiče (kteří to mysleli dobře!), kteří nás nutily, abychom za každou cenu dojídaly všechno na talíři, pokud si chceme ještě dát dezert, v nás našeho intuitivního jedlíka potlačily. Byla jsi někdy v blízkosti batolete? To jí, když má hlad a přestane, když už je spokojené.

A to je něco, co se my všechny můžeme znovu naučit!