Zeptala jsem se v naší facebookové skupině na otázku:

„Co bys začala dělat/dělala jinak, kdyby ses nestyděla za svoje tělo?“

Sešlo se několik zajímavých odpovědí:

• Pořídila bych si bílé rifle.
• Změnila bych šatník.
• Víc bych se usmívala.
• Chodila bych do bazénu.
• Nosila bych šaty na tělo.
• Užila bych si sex bez myšlenek, kde mi trčí nějaký špek.
• Nosila bych dvojdílné plavky.
• Oblékala bych se víc barevně.

Dost často od klientek také slýchám, že:

• by si konečně začaly hledat partnera;
• změnily by partnera, protože ten jejich je blbec, který je pořád ponižuje;
• nechaly se nafotit.

Přijde mi smutné, že čekáme v životě na chvíli, kdy KONEČNĚ zhubneme a pak si teprve začneme užívat života a dělat věci, které nás lákají.

Opravdu tyhle věci nemůžeš dělat už teď?

I já jsem si dlouho myslela, že se musím snažit být co nejštíhlejší, abych byla sebejistější, šťastnější a úspěšnější.

Chci ti říct, že je to hrozná blbost. Nikdy jsem se necítila hůř, než když se mi toho cíle konečně podařilo dosáhnout.

Ano, na chvíli jsem si užívala ten opojný pocit, kdy mě lidi chválili a komplimenty se jen hrnuly.

Ale uvnitř jsem se cítila takhle:

• Neskutečně jsem se bála toho, že zase přiberu.
• Obsesivně jsem si kontrolovala příjem jídla a trávila jsem dlouhé hodiny úmorným cvičením.
• Raději jsem moc nechodila ven, protože bych tam musela něco jíst/držet se, abych to nesnědla.
• O víkendech jsem se tajně přejídala (myslela jsem si, že je to proto, že mám slabou vůli, ale bylo to proto, že mělo moje tělo HLAD).
• Abych si svou váhu udržela dole, musela jsem se neskutečně hlídat a kdykoliv jsem se hlídat přestala, váha šla okamžitě nahoru.

Až teprve ve chvíli, kdy jsem se na tenhle svůj cíl mít co nejvíc obdivuhodnou postavu vykašlala, věci začaly být normální. Ano, přibrala jsem. Na váhu, která sice už nevzbuzuje tolik komplimentů, ale zato si jí dokážu udržet bez jakéhokoliv úsilí.

Neblázním s jídlem a úmorným cvičením. Jím tak, jak to dělá mému tělu dobře – což znamená většinou výživné a kvalitní potraviny, po kterých mám energii, ale rozhodně se nevyhýbám ani pochoutkám, kdykoliv na ně mám chuť. Hýbu se taky tak, jak mi to dělá dobře a v množství, které mě nabíjí, ne vysává.

Nic si nepočítám, nevážím, neřeším kalorie ani makroživiny.

Moje tělo ví nejlíp, co potřebuje – proto ho poslouchám.

Díky tomu, že s jídlem ani pohybem neblázním, nemá moje tělo potřebu přejídat se, a proto je moje váha stabilní.

Nosím to, co mi sluší (podle MÉHO názoru) a v čem se cítím skvěle. Nosím barvy, vzory, nebojím se být vidět, protože vím, že moje tělo je dobré takové, jaké je (a pokud na to má někdo jiný názor, je to jeho věc, ne moje). Hlavně mě nikde nesmí nic tlačit a vylézat, protože pak se dobře necítím.

Dělám všechno, co dělat chci a nečekám NA NĚKDY, protože to někdy by taky nemuselo nikdy přijít. A já si svůj život chci užít.

Ty si myslíš, že potřebuješ nějak změnit svoje tělo a PAK začne být tvůj život lepší. Nezačne. Dost možná bude tvůj život ještě horší, pokud se budeš násilím snažit držet svoje tělo na váze, která pro tebe není přirozená.

Budeš prožívat přesně to, co jsem prožívala já – strach, neustálou kontrolu, přejídání.

Změň svůj život už teď, MŮŽEŠ!

PS: Chápu, že v tobě ten strach z života bez diet a následného přibírání máš. Také jsem to tak měla, ale nemusí to tak být napořád. Pokud potřebuješ trošku pomoct, zkus kouknout na to, co nabízím. Můžeš si pro začátek stáhnout zdarma pár rad, zkusit kurz nebo webinář anebo zvolit třeba individuální koučink.