S výživovými poradci se v posledních letech roztrhl pytel. Naprostá většina z nich nabízí jídelníčky na míru, „makro koučink“ a další služby, které se dají obecně shrnout jednoduše – vyžadují počítání kalorií, zapisování do kalorických tabulek, vážení jídla.

Vytváří to potom dojem, že je to snad jediný fungující způsob, jakým můžete zhubnout, být zdraví a naučit se dobře jíst. Dělá to přece každý, tak to je to tak asi správně. Chci vám dneska říct můj pohled na věc. A proč to podle mě správně není, jak se to dá dělat mnohem lépe a proč jídelníček na míru dost pravděpodobně vůbec nepotřebujete.

Vzhledem k tomu, že se výživou sama zabývám, dostávám tento dotaz často: „Děláš jídelníček na míru?“. Ne, nedělám. A tady je proč.

1. Chci, aby měli moji klienti trvale udržitelné výsledky.

Z mých zkušeností nejsou předepsané jídelníčky trvale udržitelné. Lidé se pohybují mezi dvěma extrémy, buď jídelníček „drží“ nebo „nedrží“. Cítí se špatně, když ho z nějakého důvodu nemůžou dodržovat na 100% (stres, nemocné děti, hodně práce, dovolená…) a to často vede k úplnému selhání, špatnému svědomí a neustálému kolotoči, kdy buď jí úplně perfektně nebo naopak úplně špatně.

Často slýchávám, že jídelníčky na míru přece většinou fungují, a proto jsou správné. To, co si lidé neuvědomují je, že fungovat bude všechno, co je alespoň nějakým způsobem rozumné, co vede lidi k pravidelnému příjmu (většinou) přirozených, nutričně bohatých jídel. Z toho důvodu tyhle jídelníčky fungují.

Ale fungují jen tehdy, když je skutečně lidé dodržují. Což se bohužel často z výše napsaných důvodů nepovede. Není to chyba toho daného člověka, není to slabou vůlí. Je to neudržitelností celého toho nastavení.

2. Nechci, aby moji klienti slepě následovali to, co jim předepíšu.

Chci, aby chápali principy a dokázali sami dělat zdravá rozhodnutí za každých okolností. Chci, aby mě nepotřebovali a dokázali si sami poradit v každé situaci, která je potká. I když se jim všechno sype, i když prožívají den úplně naprd.

Když z nějakého důvodu z předepsaného režimu lidé vypadnou, bývají ztracení a najednou neví, co mají jíst a kolik toho mají jíst. Jsou závislí na svém jídelníčku a gramážích. To je něco, čemu se snažím vyhnout.

3. Počítání kalorií a vážení jídla není přirozené

Přijde mi trochu šílené každý den vážit každé jídlo, které se chystám sníst, počítat makroživiny na gram přesně a jíst přesně to, co mi předepsal někdo jiný, kdo mě zná jen z nějakého dotazníku a bez ohledu na to, na co mám zrovna dneska chuť.

Nebudu lhát, taky jsem si tímhle období sama prošla. Kontrolovala jsem si makroživiny, počítala kalorie. Odnesla jsem si z toho ale akorát rozhozený vztah k jídlu a popletenou hlavu.

Vzpomínám si na svoje „cheat days“, kdy jsem měla jeden den v týdnu „povoleno“ jíst cokoliv. Po týdnu strádání a odpírání všeho možného jsem se vždycky doslova přežrala sladkostmi tak, že mi bylo blbě ještě dva dny. Navíc jsem si vypěstovala velký problém – záchvatovité přejídání, ze kterého jsem se léčila ještě další dva roky.

A moc dobře vím, že nejsem jediný případ. V mé praxi jsem se setkala už s desítkami dívek a žen, které řeší nebo řešily stejný problém. Východiskem není další dieta, další výživový poradce, který vám nějak „nastaví makra“. Řešením je naučit se poslouchat svoje tělo a začít pro něj dělat to, co mu skutečně dělá dobře.

Jak z toho tedy ven?

Můj přístup je naprosto odlišný. Učím lidi zdravé návyky – dělat správná rozhodnutí ohledně jídla, ale nemuset dodržovat nějaká pravidla, která mi určil někdo, kdo mě, můj životní styl, možnosti a chutě, vůbec nezná.

Je to trochu delší cesta a vyžaduje osobní zapojení a přemýšlení. Ale vyplatí se vám – protože jakmile se bez kalkulačky a váhy v ruce naučíte jíst, jakmile se začnete soustředit na ZDRAVÉ A TRVALE UDRŽITELNÉ NÁVYKY, budou vám sloužit po zbytek života. Vy sami se můžete rozhodovat, které jídlo je pro vás nejlepší, kdy to jídlo jíst a kolik ho jíst. Nemusíte být otroky jídla a počítání, ale můžete si ho začít konečně užívat 🙂