Dneska se podíváme na otázku, se kterou se na mě ženy často obracejí:
Je ti to povědomé?
Ráda bych začala tím, že není ABSOLUTNĚ nic špatného na tom, že večer jíš nebo si dáváš svačinky.
Pointa tohoto příspěvku je pomoct ti najít příčinu toho, pokud se po večerech kolem jídla cítíš často bez kontroly.
Obvykle to bývají 2 důvody, proč k tomu dochází.
Ať už je to cíleně (restrikce – hubnutí) nebo nevědomě (stres během dne, zaneprázdněnost, žádný čas najíst se), pokud během dne dostatečně nejíš, tělo večer spustí velmi účinné mechanismy, kterými tě donutí najíst se.
Když jsme během dne zaneprázdnění, vystresovaní, nezastavíme se, abychom se naladili na svoje tělo…často signály hladu necítíme. Jakmile se večer dostaneme domů, trochu si odpočineme a stres opadne, signály hladu naskočí.
Ale v té chvíli už je hlad tak obrovský, že tělo bude toužit po vysokokalorických jídlech – takových, které mají hodně sacharidů/cukrů a tuků, protože díky tomu tělo získá nejrychleji energii, po které zoufale prahne.
Možná taky často jíš hodně rychle, s pocitem urgence. A většinou se dostaneš zase do opačného extrému – že se přejíš (proto, že jíš tak rychle).
Zabal si nějaké svačinky a zabezpeč, abys nebyla víc jak 4 hodiny bez jídla. Tvoje tělo potřebuje pravidelný přísun energie.
V intuitivním stravování sice říkáme, že máš jíst tehdy, když cítíš hlad, existuje ale dost věcí, které ti ty signály můžou narušovat. (Víc o tom píšu v tomhle článku.)
Řiď se tedy nejen signály hladu, ale i rozumem – naprostá většina lidí potřebuje jíst každé 3-4 hodiny, výjimečně po 5 hodinách.
Emoční jedení má v dnešní době hodně špatné jméno – a když emočně jíme, cítíme se často provinile nebo zahanbeně. Ale pravda je taková, že je naprosto v pohodě, když jíme i z jiných důvodů, než je jen hlad. A je naprosto v pohodě, když někdy využijeme jídlo, abychom se cítili dobře. Jenom nechceme, aby bylo jídlo naším jediným způsobem, jak se s emocemi vyrovnávat.
Jídlo nám na chvíli pomůže. Ale stejně jako když se uvolňujeme alkoholem nebo nakupováním, jen to odloží problém, na který nás tělo nějakou emocí upozorňuje. A pokud budeme dál ten problém odkládat, nakonec se budeme muset vypořádat nejen s tím původním problémem, ale i s diskomfortem z přejedení (nebo kocovinou, dluhem na kreditce…)
Čím lépe se naladíš na svoje tělo, ať už to znamená věnovat pozornost hladu nebo emočním potřebám, tím lepší péči sama sobě poskytneš.
Úplně nejlepší způsob, jak pracovat se svými emocemi, je naučit se je zpracovávat a nalézat jejich příčinu – což mimochodem nikdy není žádná událost mimo nás, jiný člověk, naše tělo nebo minulost. Vždycky, vždycky jsou to naše myšlenky, které emoce způsobují a právě tam musíme jít, pokud chceme emoce měnit trvale. Ale o tom zase někdy jindy 🙂
Já jsem Katka.
Po mnoha letech boje s jídlem a svým tělem, uvěznění v kolotoči restrikcí a přejídání, šílených pocitech viny, hanby a nesnášení sebe sama jsem se konečně rozhodla říct DOST. Přestala jsem hledat odpovědi venku (u výživových poradců a v knihách o stravování) a začala je hledat uvnitř sebe. Naslouchat svému tělu a respektovat ho. Začala jsem se mít ráda a díky tomu přistupovat ke zdraví a návykům SKUTEČNĚ zdravě a trvale udržitelně. Chci v tom pomoci i tobě :-)